Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Čtvrtek 19. října 2017 Michaela

Zájem mě zaskočil. Ale užívám si ho, říká bronzová střelkyně Sýkorová

Střelkyně Adéla Sýkorová | foto: Dalibor Glück, MAFRA

15 2012
Když před čtyřmi lety na olympiádě v Pekingu sbírala česká střelkyně Kateřina Emmons medaile, chodili se novináři na ni ptát i Adély Sýkorové. Na letošních olympijských hrách v Londýně se situace obrátila. Zlínská rodačka získala jedinou střeleckou medaili české výpravy a najednou se ocitla v centru pozornosti ona.

"Cítím, že je o mě větší zájem. Líbí se mi to a užívám si to," přiznává pětadvacetiletá Sýkorová, která vybojovala bronz ve sportovní malorážce na 3 x 20 ran.

Při prvních rozhovorech jste vypadala, že se trochu stydíte. Už jste si zvykla na slávu?
V Londýně to bylo poprvé tak velké. Předtím za mnou přišel maximálně jeden novinář a tam na mě najednou mířilo deset mikrofonů. Říkala jsem si, proboha, co mám dělat.

Čtete si, co o vás píše?
Jasně. Čtu si i diskuse na internetu a jsem ráda, že reakce jsou pozitivní. I když některé ne. Rozebírala se třeba moje jizva na čele, že ji mám asi od neštovic. Tak pro upřesnění - udělala jsem si ji při pádu z kola v šesti letech.

Nemrzí vás, že se o střelbě mluví hlavně, když jsou olympijské hry?
Je to škoda. U ostatních sportů kolikrát víte, kdo byl desátý na mistrovství Evropy, ale u střelců se o tom nepíše. Nikoho to nezajímá, pro diváky to asi není moc atraktivní sport.

Co o ní možná nevíte

Ráda poslouchá rockové kapely Kabát, Simple Plan, Green Day. "Tancovat ale neumím. Na taneční jsem neměla čas." Před každou zahraniční cestou si pořídí velkého průvodce. "Zájem o zeměpis jsem podědila po tatínkovi. Všechno chci vidět." Ve volných chvílích hraje tenis, squash, jezdí na kole, kolečkových bruslích, v zimě lyžuje.

Střelba je malý sport. Nepřemýšlela jste, že budete dělat jiný?
Kvůli tomu ne. Nikdy jsem netoužila být mediálně známá. Spíše jsem chtěla, aby se střelba zviditelnila. A v Česku nás není zase tak málo, když máme z evropských a světových šampionátů tolik medailí.

Dá se střelbou uživit?
Pár jedinců, co jsou zaměstnaní u vojáků na Dukle nebo jako já v plzeňském Rapidu.

Z informace, že dostanete za bronz půl milionu korun, jste byla vykulená. Opravdu jste to nevěděla?
Věděla jsem, že za medaile jsou odměny, ale v tu chvíli mi to nedošlo. Strašně mě překvapila ta částka. Peníze se mi budou hodit na bydlení.

Kde se chcete usadit?
Vždycky jsem se chtěla vrátit do rodného kraje, ale záležet bude na zaměstnání. Teď hodně přemýšlím nad prací trenéra. To bych musela zůstat v Plzni.

Hodně sportovců snilo o olympijské medaili. I vy?
Také.

Jak takové snění vypadá?
Normálně. Kolikrát jsem viděla, jak se předávají medaile a všechno kolem toho.

A jaká byla realita?
Trošku mě zaskočilo, že vyhlásili jiné jméno, když jsem šla na stupně vítězů. To jsem si nepředstavovala. Medaile ale potom všechno zalepila.

Věřila jste si na ni?
V koutku duše tam něco bylo, protože se mi dařilo v trénincích před odletem a pak i v Londýně. Říkala jsem si, že by to mohlo být dobré, bála jsem se ale na medaili myslet.

Fotogalerie

Říkáte o sobě, že býváte při závodech hodně nervózní. Na olympiádě jste nebyla?
Celý den jsem byla v klidu. Jako bych věděla, že to tam nějak padne. Až jsem se sama divila, že jsem tak v pohodě.

Získala jste bronzem větší respekt u soupeřek?
Ten už jsem snad měla předtím. Světová špička je tak vyrovnaná, že kdo se dostane na olympiádu, tak má na medaili. Kvalifikovat se na ni, není snadné. Musíte vybojovat nějakou medaili na Světovém poháru nebo skončit do určitého místa na mistrovství světa nebo Evropy.

Jak vycházíte s Kateřinou Emmons?
Jsme velice dobré kamarádky, přejeme si. Často se bavíme na tréninku. Strávíme tam pět hodin a povídáme si spolu. Snažíme si pomáhat. Někdy se zapojí i Katčin manžel Matt.

Emmons se po předchozí olympiádě narodilo dítě a pak se vrátila ke střelbě. Neplánujete s přítelem střelcem Martinem Strnadem stejný scénář?
Někdy to přijít musí, ale teď zatím ještě ne.

Už myslíte na příští olympiádu v Brazílii?
Chtěla bych se na Rio připravit. Nejdříve se tam ale musím kvalifikovat.

Číňané měli smůlu. Holínky má babička

Pomyslný medailový souboj Sereny Williamsové a Adély Sýkorové na olympijských hrách vyhrála jasně americká tenistka z USA. Přesto vítězka dvouhry i čtyřhry bronzové střelkyni záviděla. "Strašně se jí líbily moje nehty. Na svých měla kytky, nebyly moc zajímavé," prozradila Sýkorová.

Bronzová olympijská medailistka Adéla Sýkorová přijela navštívit svou

Se svojí kamarádkou z Plzně si naopak daly na nehtech záležet. Ukazováčky jí krášlily umělé nehty s pěti kruhy a na zbylých prstech měla motivy Kupkova obrazu Dvoubarevná fuga, které zdobily české národní dresy. "Ptala se, kde jsem si je nechala udělat. Asi si myslela, že v olympijské vesnici, kde byla i manikúra," míní česká střelkyně. "Řekla jsem jí, že má smůlu, že bude muset zajet do Plzně."

Z náhodného setkání si Sýkorová kromě tradičních odznáčků odnesla cenný suvenýr - společnou fotku s nejlepší současnou tenistkou světa. "Když vešla Serena se svou sestrou Venus do jídelny, okamžitě se kolem nich udělal shluk lidí," líčí Sýkorová. "My jsme byli se střelci v rohu, tak si k nám přisedly, aby měly klid."

Velký zájem byl ale také o české sportovce. Přesněji řečeno o jejich oficiální obuv - modré holínky. "Na zahájení jsme se fotili s různými výpravami a spousta sportovců je s námi chtěla vyměnit. Číňané, černoši," vypráví rodačka ze Zlína. "Jedni vypadali, jako by právě vyšli z pralesa. Měli jen takové sukýnky a chtěli k nim gumáky. To by k nim vůbec nešlo," smála se nad představou Afričana ve vysokých gumových botách.

Holínky nakonec dostala babička ze Strání. "Bude v nich machrovat po dědině," culí se maminka střelkyně Hana Sýkorová. "Mají stejnou nohu, takže Adélka jí boty nechává často."

Podívejte se na olympijské nehty Adély Sýkorové

Autor:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze