Až na stupních vítězů poblíž jezera Rodriga de Freitase se zase ozval jeho typický řev. „Hnala mě strašná touha,“ prohlásil Dostál.
Bylo to na krev?
Ano, až na krev. Jak jsem říkal, že do toho dám všechno, tak posledních 250 metrů tváře hodně trpěly. Pak jsem v cíli plival krev.
Šel jste za hranu?
Dnes jsem se vydal nejvíc v životě. Posledních tři sta metrů do cíle jsem si říkal, že nadešla chvíle, kvůli které jsme měli několik skutečně nechutných tréninků na zakyselení, při nichž jsem se poblil. To mi dnes pomohlo k medaili.
Hnala vás i obrovská touha?
Strašná. Strašná! Při rozjížďce a semifinále jsem se do takového stavu nedostal, byl jsem trošku laxní. Ale tentokrát jsem se parádně vyspal, ráno jsem se vzbudil a říkal si: Ty jo, dnes je závodící den, dnes to půjde dobře. A na Facebook jsem trošku drze napsal: Jdu psát historii. Jsem rád, že se mi to povedlo.
V pondělí jste říkal, že se vám zdálo, že utíkáte policajtům. Tentokrát žádné sny nebyly?
Asi jo, ale moc si je nepamatuji. Spalo se mi krásně tvrdě. Ráno jsem byl skvěle odpočinutý, spal jsem na matraci po Ondřeji Synkovi, která říkala, že chce stříbro, ne další bronz.
Jak jste viděl vývoj závodu?
Moc nevím. Občas jsem se samozřejmě kouknul po soupeřích, ale fakt nevím. Odstartoval jsem rychle, pak jsem přešel do pohodového záběru, který se mi jel super. Po pětistovce jsem si říkal, že jsem to přepálil. Pak jsem si říkal, že nepřepálil. Občas jsem na té trati jako magor, to je horší než ženská. Vybavil jsem si slova lidí, kteří mi jsou nejbližší - rodina a fanoušci -, že nemusím vyhrát, ale mám si závod užít. Tak pět set metrů do cíle jsem si říkal, že jedu na medaili, že do toho musím dát všechno. Ať nevzpomínám, že jsem něco udělal špatně.
Chvilku jste i vedl. Bylo to těsné?
Španěl Walz vypálil, pak mi sednul na vlnu, z které vypálil do finiše. Mám tušení, že kdyby nejel na té vlně, vyhrál bych. V cíli jsem byl v takovém rozpoložení chviličku mrzutý, že mě porazil. Ale pak jsem si rychle uvědomil, že šlo o nejlepší závod, který jsem v životě jel.
Nemrzelo vás, že se nehrála česká hymna?
Trošku mě štvalo, jak zabírali Španěla, tak jsem tam nakukoval. Doufám, že to moc lidí nepohoršilo. Bylo to hezké, užíval jsem si atmosféru fandících diváků, přišlo se podívat spousta sportovců, s nimiž jsme sledovali jejich závody. A v tom tranzu mě nejvíc probralo, když jsme si s trenérem dali strašně velkou hlavičku a od té doby jsem v pohodě.
Jak dlouho jste se dával po závodě dohromady?
Dost. K blití jsem měl daleko. Motala se mi hlava.
Co se vám honilo hlavou v cíli?
Seděl jsem si, říkal, že je to hezké. Koukal jsem na kruhy, na Krista a říkal si, že to mám za to... Kvůli tomu, že dělám čest rodině. Teď se hrozně těším, až vyrazíme s dědou na ryby.
Co vám děda řekne?
No, to vidím jasně. Až chytne pstruha jako první, tak řekne: Haha, zase druhej...
