Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Pondělí 23. října 2017 Teodor, Theodor

Sudí s knírem, který v Naganu pískal Čechy: Na pocity hráčů dát nemůžu

Rozhodčí Bill McCreary: Nemůžu dát na pocity hráčů. Mým úkolem je, aby se hrálo podle pravidel a bezpečně. | foto:  Michal Růžička, MAFRA

22 2010
Legendární kanadský rozhodčí Bill McCreary pískal českým hokejistům v Naganu čtvrtfinále, semifinále i finále. Bravurně řídil i zápas, v němž jeho favorizovaní krajané prohráli s Haškem a spol. při penaltách a ztratili naději na zlato.

"Mám to pořád před očima," řekl v rozhovoru pro MF DNES na hrách ve Vancouveru. "Gretzky seděl na lavičce, naprosto zdrcený, když Dominik Hašek nepustil ani jeden nájezd. To je pro nás Kanaďany nejsilnější okamžik z Nagana."

Čtyřiapadesátiletý muž s charakteristickým knírem má za sebou 1 650 utkání v NHL, čtrnáct sérií o Stanley Cup, potřetí píská na olympijských hrách.

Co ještě si pamatujete z Nagana?
Především jsem byl poprvé na olympiádě, což pro mě znamenalo spoustu novinek. Poprvé jsem řídil penaltový rozstřel, poprvé jsem před ním házel mincí.

Jaký to byl pocit, když jste viděl své krajany poražené?
Žádný.

McCreary

Kdo je hvězda mezi rozhodčími

Svůj první zápas v NHL pískal 3. listopadu 1984, Washington – Pittsburgh. Řídil 1 650 zápasů NHL, 14 sérií o Stanley Cup,
finále OH 1998 a 2002, utkání na Canada Cupu 1991 a 1994. Bude mu 55, ale dbá na fyzičku a mezi sudími stále patří
k nejlepším bruslařům
. Letos v NHL končí.

Pochází z Guelphu v Ontariu. V NHL na dresu nosí číslo 7. Poznávací znamení: černý knír. Má rituál: těsně před úvodním
buly vždy vyhodí puk do vzduchu, aby rotoval jako mince.

Nebyl jste smutný?
Ne. Pro mě to byl zápas bílého týmu proti žlutému. Stejně jako když pískám v NHL, kde si vydělávám na živobytí pro svou rodinu. Takže jsem ani v Naganu nerozlišoval země.

Ale počkejte, jste Kanaďan, jako všichni tady přece zbožňujete hokej. Vážně vám to ani po zápase nebylo líto?
Ano, hokej milujeme, ale jistě ho mají rádi i jinde. Vlastenectví jsem si jako rozhodčí nikdy nepřipouštěl. Musím zůstat profesionálem, abych mohl pořádně dělat svou práci.

Pamatujete si okamžik po skončení druhé třetiny finále, kdy jste přijel k české střídačce a bavil jste se s Reichlem a dalšími hráči?
Myslím, že jsem je upozorňoval, aby si dali pozor na zákroky holí. Objevovalo se čím dál víc hákování. Ještě to nebyly úplné fauly, ale kolikrát je lepší, když rozhodčí zbytečně neruší zápas vyloučeními a spíš komunikuje s hráči.

A jak Češi reagovali?
Vzali to, dali si pozor a hráli hokej. Nakonec vyhrál lepší tým.

Víte, že byli ve druhé třetině nespokojení? Mysleli si, že jste Rusům odpustil několik faulů.
Já nemůžu dát na pocity hráčů. Mým úkolem je, aby se hrálo podle pravidel a bezpečně. A přesně o to jsem se staral. Češi měli skvělé tahouny, jako byl Martin Straka. S ním jsem vždycky mohl promluvit, byl skoro jako můj asistent.

Takže jste mu při zápase dával instrukce, jak se má tým chovat?
Ano. Třeba: "Přestaňte fňukat. Nestarejte se o mě, radši hrajte hokej. Pozor na to hákování!" Tenkrát tým poslechl a hrála se skvělá třetí třetina.

Nakonec vás Hašek, Růžička nebo Reichel chválili, že jste na turnaji nechal mužstva hrát, že jste zbytečně nevylučoval, že se většinou hrálo pět na pět.
O chvále jsem nevěděl. Ale tehdy se držení a hákování hodně tolerovalo, takže jsem vylučoval pouze za vyloženě nebezpečné a neférové zákroky a snažil se zápas nenarušovat.

Jaromír Jágr a Petr Svoboda (vpravo) na olympiádě v NaganuBěhem oslav si hokejisté i fanoušci zavzpomínali i na deset let starý triumf na olympijských hrách v Naganu

McCreary na olympiádě v Naganu pískal české hokejisty ve čtvrtfinále, semifinále i finále.

Tehdy jste za jediné utkání pustil desítky zákroků, za něž se v současnosti vylučuje. Hra se hodně změnila, že?
Skvělá otázka! Hráči, trenéři i my rozhodčí jsme se museli přizpůsobit. Museli jsme hokej změnit, vylepšit. Nebylo to snadné, ale hra je teď mnohem lepší. Třeba tady na olympiádě jsme už viděli několik vynikajících zápasů.

V uplynulých 26 letech jste byl na ledě v naprosto výjimečných chvílích. Řídil jste třeba poslední zápas před zavřením starodávné arény Maple Leaf Gardens...
Byla to pro mě obrovská čest, když mě vybrali na poslední zápas v tak historické budově. Toronto hrálo proti Chicagu. Pamatuju si to dobře.

A co poslední zápas v kariéře Wayna Gretzkého v newyorské Madison Square Garden?
Zase jsem měl to štěstí, že jsem u toho mohl být. Rangers prohráli s Pittsburghem v prodloužení, Jágr dal vítězný gól a Gretzky tam symbolicky předal žezlo svému nástupci. I pro mě to bylo dojemné. Fotky z toho dne mám pověšené doma v hale na zdi.

Může se rozhodčí s hokejistou přátelit?
Vzájemně se respektujeme, hráli jsme spolu třeba dobročinné golfové turnaje, ale vyložení kamarádi být nemůžeme. Určitě jsem hráče hodněkrát naštval. Ale to je součást mé profese. Občas jim prostě musím doručit zprávu, která pro ně není příznivá.

Který z hráčů se s vámi chtěl nejvíc vybavovat?
Byla jich spousta. Hodně jsem při zápasech mluvil třeba s Larrym Robinsonem, s ním byla radost spolupracovat. Na druhou stranu jsem taky slyšel hodně křiku. Ale hokej je plný emocí, bez nich to nejde.

A kterého z českých hokejistů nejvíc uznáváte?
Vždycky jsem respektoval Dominika Haška, který svým neortodoxním stylem způsobil revoluci v chytání. Byl to profík. Stejně jako Martin Straka, ten byl vážně neuvěřitelný. Taky Robert Lang je opravdový gentleman.

Je pravda, že tohle je vaše poslední sezona?
Ano, 30. dubna v Torontu pískám v NHL naposledy.

Nebude se vám po hokeji stýskat?
Při tom posledním zápasu určitě budu mít divný pocit. Ale to cestování už mě docela unavuje. Přišel čas na změnu.

Hráči většinou po skončení kariéry mají vyděláno na zbytek života. Nejlepší rozhodčí v NHL berou přes 100 000 dolarů ročně, špičkoví hokejisté stokrát tolik. Stihl jste se pískáním zabezpečit?
Víte, já se stejně nehodlám stát úplným důchodcem. Rád bych zůstal u hokeje a pomáhal mladým rozhodčím. Něco málo si ještě budu muset vydělat, ale hráčům jejich platy rozhodně nezávidím.

Četl jsem, že jste před lety při výluce v NHL zkusil úplně odlišné zaměstnání. Jak jste se, prosím vás, dostal k výrobě kuchyňských linek?
Táta trochu dělal tesařinu a mě taky bavila práce se dřevem. Jeden z mých sousedů u nás v Ontariu měl firmu, která vyráběla a instalovala kuchyňské linky. Učil mě, jak se to dělá, pomáhal jsem mu a něco málo jsem si přivydělal.

A ještě mi povězte o vašem kníru. Prý jste si ho jednou oholil a váš pes vás nepoznal. Je to pravda?
No ano! Štěkal na mě, bál se mě. Bylo to asi před patnácti lety. Tehdy jsem si ho zase rychle nechal narůst. Od té doby jsem ho neshodil. A už to asi nikdy neudělám.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze