Celý den se tu nemyslelo na nic jiného. "Ráno jsem poklidila, nakrmila králíky a pak už srdce bušilo. Káča je můj poslední dech,“ říká paní Leona Urbanová, snad nejvěrnější fanynka. K Ptáčkům dorazila po čtvrté odpoledne, hodinu před startem prvního závodu. To už se na každý stůl chystalo pohoštění: nejprve miska s cibulí, pak hořčicí a nakonec křenem. "Hlavně, ať je to bedna," přeje si paní Leona.
Také ona něco přinesla. Pod lavici, už viditelně plná napětí, postavila kbelík plný utopenců. Pak na nástěnku připíchla nejnovější výstřižky a fotografie z novin.
Celá hospůdka, malá místnost se šesti stoly, je vyzdobená na počest Kateřiny. U stropu visí triko, ve kterém vyhrála lednový sprint ve Val di Fiemme. Vlastně se tu jen říká U Ptáčka, podle příjmení současného majitele. Správný název, U Horejšů, přetrval z dob jeho pradědečka.
Teď už se však blíží hodina startu. Výčepní přinese krabici plnou skleniček a na stoly k miskám přibývají pochoutky: tlačenka, ovar, jitrnice. V záloze je česnečka.
Jenže na tu teď z místních myslí málokdo. Začíná se tleskat, stále silněji a silněji. Všichni se upínají k televizi. Když jejich Kateřina před půl šestou startuje, naplno se rozezní onen „šumavský zvon“.
Z toho zvuku a sborového "Káčo, pojď, utíkej" běhá mráz po zádech. Bez zvonu by to snad ani nešlo. Paní Leona od něj má krvavé puchýře, ale talisman je talisman. Stejně jako kus železa, kostka šestkou nahoru, prasátko a dva malí sloni, které vysype na stůl.
Fandění nebere konce a s každým záběrem Neumannové ještě sílí. A najednou povzdech. Kousek před cílem klasiky se vedle Kateřiny objeví Ruska Danilovová, která vyjela půl minuty za ní. Neumannová je po první části osmá.
Čekání, pro závodnice bolestivě krátké, je na Zadově nekonečné. Popíjí se, nervózně přešlapuje a stále přemýšlí "o bedně". Lidí stále přibývá, už se sem nemohou ani vejít. Je půl osmé. Příštích 12 minut volného běhu rozhodne. Místní stojí na nohou a z jejich fandění se vám mráz na záda rychle vrací. Je ještě silnější a nemizí.
Neumannová se bije o bronz. Lidé U Ptáčka si zapalují, koušou nehty a „šumavský zvon“ bije, že už to snad víc nejde. V cílové rovince všem buší srdce. Bronz! Ne! Škoda, o desetinu! Stejně se však tleská a bouchá šampaňské. "Kdyby byla třeba dvacátá, stejně je naše!" křičí paní Leona.
 Osazenstvo hospody na Zadově prožívalo další závod Kateřiny Neumannové velmi bouřlivě. |
