Letos vyjel na olympiádu už potřetí.
Sálal z něj klid. Žádná nervozita, touha po zadostiučinění. „Nijak to neprožívám. Jedu jako na každý jiný závod. Vyhrát by bylo pěkné, ale je třeba zůstat na zemi. Být do desátého, patnáctého místa by bylo hezké,“ řekl vítěz závěrečné etapy Tour de France 2001.
Přestože za sebou nemá skvělou sezonu, měl by Svorada být lídrem mezi čtveřicí českých jezdců v silničním závodě. „Uvidíme. Pokud dojedeme ve větší skupince, mám já šanci udělat ten nejlepší výsledek, jsem nejrychlejší. Ale nikdo z nás není bez šance, výsledek může udělat kdokoli,“ tvrdí.
Profil trati, jež by měla být obtížnější než v Sydney, příliš nezkoumal. „To není tak důležité. Jede se sedmnáct kol, člověk to párkrát objede, než půjde skutečně do tuhého.“ Čeká, že se pole závodníků, v němž chybí několik hvězd, na technické trati a v horkém počasí roztrhá na skupinky.
V první se jezdci poperou o medaile. A ve druhé? „Nikde není psáno, že by tam nemohl být nikdo z nás. Trať není tak těžká, že by se neměla dát jet,“ říká.
Trénoval, odpočíval u časopisů, společenských i technických. Po procházkách ve starověkých Aténách netouží. Hned v neděli se vrací zase do Česka. „Mně je doma dobře,“ povídá.
Dnes ho však čeká dlouhá štreka ve spalujícím žáru. A možná divák, který zase hodí na trať fáborek. „Toho ani horka se tak nebojím. Spíš nepříjemných pádů. V takových závodech jsou i cyklisté, kteří nejsou tak technicky vyspělí. Stačí být na nesprávném místě a může být po závodech. Tomu bych se rád vyhnul.“
Ján Svorada
■ silniční závod cyklistů
■ dnes v 11.45
