V dáli ční panoráma olympijských monumentů: zahajovací haly BC Place a hokejového svatostánku Canada Hockey Place. Akrobatická lyžařka Šárka Sudová se prochází u oceánu a povídá: "Připadám si tu jak na pláži."
Přitom je ve vesnici.
V té olympijské, pro sportovce.
Ve Vancouveru je letos vskutku originální. Poprvé vyrostla v centru města – a poprvé u oceánu.
Místo vysokých plotů ji z jedné strany chrání voda. Ale nejen ta. Na každých 10 metrech pobřeží střeží olympioniky kamery, doplněné neviditelnými sítěmi z infračervených paprsků, okolní vody brázdí dva hlídkové čluny s policisty. Jejich kolegové šlapou po vesnici na kolech, rozdávají úsměvy. Tahle olympiáda má být úsměvná.
Z 16 věžáků, jež se ve Vancouveru staly dočasným domovem sportovců, vznikne po hrách sídliště s certifikátem Leed Gold, visačkou kvality. Byty už jsou prodané, nejlacinější garsonky přišly v přepočtu na 8 milionů korun, nejdražší luxusní apartmány s vybavením na 100 milionů!
V nich se možná zabydlí během her Crosby či Pljuščenko a z prosklených čelních stěn pohlédnou přímo na oceán. Zato Češi se "skrývají" uvnitř sídliště. "Když si nezatáhneme žaluzie, koukají na nás přes ulici Ukrajinci," ukazuje mladší ze sester Sudových.
Do jejich apartmánů se dvěma dvoulůžkovými pokoji, obývákem a kuchyňkou položí stavbaři v březnu místo lina plovoucí podlahy. V kuchyňce chybějí skleničky, v pokoji je jen pohovka, stolek a televize. "Takové holobyty," směje se akrobatka. "Stěny jsou papundekly. Když mluvíme, slyšíme ozvěnu."
Největší architektonickou záhadou se stala lampa, která je spuštěna ze stropu do výšky 145 centimetrů nad zemí. Sudová, vysoká 151 centimetrů, do ní pravidelně vráží čelem. "Kdo tuhle lampu vymyslel?" kroutí hlavou.
Sestra Nikola mezitím shání opraváře, protéká jí záchod. Přesto se shodují: "Na olympiádě v Turíně toho nefungovalo mnohem víc." Což potvrzuje i rychlobruslařka Kateřina Novotná: "Před čtyřmi lety jsme ani neměli sprchu na pokoji."
Krasobruslaři jsou ze světových šampionátů zvyklí spíš na pětihvězdičkové hotely vyhovující jejich generalitě z federace ISU. "Ale tady je to pohoda," tvrdí Michal Březina.
Rovněž hokejové hvězdy z NHL, které dorazí příští týden, vyznávají jiný standard.
"Jenže olympiádu berou jako velké dobrodružství," říká šéf mise František Dvořák. Manažer František Černík zase vypráví o olympiádě v Lillehammeru 1994, kde byl tým ubytován ve dvou dvoupatrových chatkách, v každé po 12 hráčích. "O půl jedné v noci před čtvrtfinále s Kanadou praskla v jedné chatce trubka od vody a celou ji vytopila.
Polovinu mančaftu jsme museli stěhovat na druhou stranu vesnice." Než hokejisté dorazí, řeší Černík a kustodi jejich rozdělení na pokoje. "Hráči jako Jarda Jágr nebo Židla (Marek Židlický) jsou zvyklí spát sami, tak to tu přehazujeme. Momentálně nám schází jeden pokoj," popisuje.
Nový bude pro hokejisty i striktní antidopingový režim na hrách. Ve Vancouveru mají komisaři na české sportovce spadeno, ráno co ráno si to s notýsky v ruce rázují k jejich ubikaci.
Tak postupně: hned po příletu výpravy se vydali za Nikolou Sudovou a Tomášem Krausem, zatímco Michala Březinu přepadají těsně před odchodem na trénink.
"Takže musí místo něj na kontrolu," zlobí se krasobruslařův trenér Petr Starec. "A to od nás dostávají přesné rozpisy, kde a kdy budeme. Připravit Michala o trénink je neetické."
Březina do sebe obrátí tři minerálky, provede požadované úkony, jenže i to je málo.
Komisař totiž žádá: "Musíte odevzdat moč znovu. Tento vzorek byl příliš zředěný minerálkou."
Na kraji vesnice v obřím bílém stanu se nachází jídelna olympioniků. Karolína Erbanová těká očima od jedné pochutiny ke druhé. "Neví, co si dát dřív," směje se Martina Sáblíková.
Oběd si pak nakládají na papírové talíře a spořádají ho plastovými příbory. "Aspoň ty by mohly být kovové," říká Šárka Sudová. "S plastem se steak krájí špatně." Málo naplat. Vancouver vyhlásil sám sebe za zelené a ekologické hry. A k těm plastové příbory patří.
