Mohla jsem se kochat tréninkem nejlepších gymnastů světa. Zvláště pro dámy prima podívaná.
Na vlastní oči jsem viděla, jaká kouzla umějí při spolupráci američtí basketbalisté Kobe Bryant a LeBron James, což bych ani při návštěvě NBA zažít nemohla.
Taky si nyní umím doopravdy představit, jak vysoký vlastně je jejich čínský protějšek Jao Ming.
A už vím, že George Bush starší i mladší vypadají opravdu stejně jako na oficiálních fotografiích. Zkrátka olympiáda stojí za to. Ale taky něco stojí.
. Olympijský deníkZvláštní zpravodajka MF DNES Barbora Žehanová píše z Pekingu |
Spánek. "Čas tady letí nějak rychleji, ne? To přeci není možný," povzdychne si kolega, když má v 1:01, čili hodinu po půlnoci, konečně dopsáno.
Čas ubývá děsivě. Minuty a hodiny se vytratí při čekání na sportovní hvězdy, při přesunech do hal a na stadiony, kde je můžete vidět soutěžit. Taky v cestách pro hrnky kávy.
A v časovém posunu. V 1:01 tady, když má kolega hotovo, je u vás totiž teprve 19:01, do uzávěrky ještě nějaká doba zbývá.
Ovšem převedeno na stejné pásmo, budík tady zvoní často už o půlnoci. Přímo nechutně brzy. Zatracený čas...
"Včera jsem si připadal jako zombie," prohlašuje chorvatský kamarád u kávy. Usrknu ze svého obřího kelímku. "Asi tak, jako vypadám teď já?" ptám se s nadějí, že to, co jsem viděla v zrcadle, byl jen obraz vybledlý kvůli světlu zářivky v koupelně. "Jo," ujistí mě kamarád, že ani unavené oči nelžou. Ale budou ještě muset vydržet.
