iDNES: Jak se cítíte necelých čtyřiadvacet hodin před startem úvodní desetibojařské disciplíny?
Dvořák: Zatím je všechno v pohodě, klape to a snad to vydrží i během následujích dvou dní. Do zítřka doufám ještě něco naspím a hlavně se snad nebudu nervovat jako Roman Šebrle, který už nemůže spát druhý den!
I když, abych pravdu řekl, už aby ten závod byl za mnou, to čekání a zdejší australský pobyt už jsou hodné dlouhé a když dneska odlétala domů jedna velká česká parta, hned jsem si říkal, že bych s nimi místo nějakého kufru nejraději jel sám..."
iDNES: Stále vás trápí nepříjemné bolesti břicha. Je ten stav oproti předchozímu tréninkové kempu v Brisbane lepší?
Dvořák: Kdepak, je to pořád stejné. Taková divná bolest, nepomohli mi ani doktoři ani fyzioterapeut, kteří sami nemůžou vypátrat prapůvod zranění. Už nevěřím tomu, že se zítra v den závodu probudím a bolest zmizí, takže se snažím na ní při tréninku nemyslet.
Podrobné vyšetření jsem si ani dělat nenechal, říkal jsem si, že i kdyby tam nějaká maličkost byla, stejně bych nastoupil.
iDNES: Ve které disciplíně vás bolest limituje nejvíce?
Dvořák: Asi nejhorší je stovka, v rychlosti to bolí nejvíce. Ten start si pokaždé doslova užívám - připadám si totiž jako v nějakém sadomasochistickém salónu...
iDNES: Na překonání devítitisícové bodové hranice tedy asi nemyslíte?
Dvořák: Asi budu muset, Estonec Erki Nool se totiž na tiskovce kasal, že jeden den udělá 4 400 a druhý 4 600 bodů, takže jsem nucen přes těch devět jít....
Ale vážně, je celkem příjemné poslouchat ostatní desetibojaře, jak nám přejí a hecují nás, ať s Romanem Noola porazíme oba. Nějak není příliš oblíbený.
iDNES: Takže ve zlato pevně věříte?
Dvořák: Samozřejmě po něm toužím, ale soupeřů je dost včetně vedle mě sedícího Romana! Snad se ale nepřeruší zajímavá parabola s britskou sedmibojařkou Denisou Lewisovou, s níž máme pokaždé naprosto stejné umístění. No a ona tady v Sydney svou soutěž o víkendu vyhrála...
iDNES: Měl jste tady vůbec čas sledovat atletiku přímo v hledišti?
Dvořák: Honzu Železného jsem si přece nemohl nechat ujít! Před posledními pokusy jsem na něj z hlediště volal, ať přehodí stovku, ale neposlechl mě. A navíc mě netrefil ani tretrou, když jí po vítězném závodě házel do českého davu.
K čemu bude tretra nějakému plavcovi...?
Tak mám od něj alespoň tu kvalifikační, i když ta nemá ten správný zlatý punc.
iDNES: A jak prožívají poslední hodiny před startem vaše pražská dvojčata?
Dvořák: Jsem s nimi v pravidelném telefonickém kontaktu a zrovna včera jsem volal ve chvíli, kdy zlobivé holky dostaly nasekáno vařečkou!
Ale tomu se ony jen smějí, bijou se totiž navzájem a tím se utužujou proti mámě...
