V prvním kole tentokrát narazíte na Belgičana Steva Darcise, hráče číslo 75 na světovém žebříčku. Dá se říct, že by to měl být příjemný start?
Po posledních zkušenostech jsem ostražitý. Každý soupeř může kousat. Darcis se chvíli pohyboval po challengerech, dlouho jsem ho neviděl na turnajích, ale známe se. Hráli jsme spolu, jsme stejný ročník. Ovšem je pravda, že když jsem viděl to první kolo, mohl jsem dostat daleko těžšího soupeře. Tohle by na rozjezd snad mělo jít.
Na co si u něj dát pozor?
Je to šikovný, technický hráč. Menší, dobře se pohybuje. Hodně rád hraje čop z bekhendu, což by tady mohlo platit. Uvidíme, jak mu to sedne. Ale já se musím soustředit sám na sebe. Pokud budu hrát svůj standard, tak by to měla být cesta k úspěchu.
Kdo stojí v cestě
|
Před třemi lety jste s ním v Prostějově prohrál. Vybavujete si to?
Abych řekl pravdu, na to už se nepamatuju. Je to dlouhá doba. Oba jsme se posunuli. Ale aspoň je to hezčí, že mu mám co vracet.
Olympijský turnaj se hraje na dva sety. Je to výhoda pro outsidery?
Musím se obrnit stejně jako na jakýkoliv jiný zápas. Na každém turnaji se může stát, že narazíte na nějakého hráče, jako byl Gulbis. Je to o tom se dobře připravit a načasovat na ten den formu.
Prohlédl jste si po losu "pavouka"?
Upřímně, znám soupeře jen pro první kolo. Teprve kdybych postoupil, se podívám dál. Ono to stejně nic nezmění. To by mě mohlo akorát rozptylovat.
Jak na vás vůbec zapůsobil Wimbledon v olympijském hávu?
Je to zvláštní pocit. Léta jsem na něco zvyklý a najednou je to jinak. Člověk přijede na místo, které zná, a všechno je to předělané. Hodně věcí je ořezaných. Musím si zvyknout a zažít si to znovu.
Co všechno je jinak?
Rozdíly jsou v šatnách, v celkovém zařízení areálu. Při Wimbledonu to už funguje spoustu let, pro daleko víc lidí než při olympiádě, a všechno se bez problémů zvládá. Teď je to najednou daleko složitější. I plachty, které normálně bývají zelené a nejsou až tak výrazné, jsou teď fialové a až moc křiklavé.
Otravují vás přísné kontroly?
Když člověk zná, jak to tu funguje normálně při turnaji, a najednou vidí tady tohle,
přijde mu, že je to dost zbytečné. Určitě by se dal najít prostor, kde mají hráči svůj vstup, a nebylo by tolik všech těch kontrol. Je to prostě jiné než při normálním Wimbledonu.
Jen bydlení máte stejné, mimo olympijskou vesnici.
Je pravda, že ubytovaní jsme na stejném místě jako při Wimbledonu. To je fajn, na kurty to máme kousek pěšky a člověk může kdykoliv odejít. Při tom celodenním shonu, kdy hrajeme singly a debly, aspoň bude čas na odpočinek.
V Pekingu jste si užíval atmosféru olympijské vesnice. Nechybí vám letos?
Vzhledem k tomu, že do vesnice je to tak strašná dálka, to vůbec nepřipadalo v úvahu. Díky tomu, že bydlíme takhle zvlášť, zase můžeme být pohromadě s přítelkyní.
Dá se vůbec nějak srovnat důležitost grandslamového a olympijského turnaje?
To je strašně těžká otázka. Asi nejlepší je na to odpovědět tak, že my tenisté máme těch vrcholů v kariéře spoustu a člověk si mezi nimi může vybírat.
