"Jsme za to Květě moc vděčné, považujeme to za úžasné gesto," říká Lucie Hradecká a odlehčeně dodává: "Když jsme si s Květou psaly, tak nám vzkázala, že když přivezeme medaile, koupíme jí za odměnu šampaňské. A když získáme zlato, koupíme veliké šampaňské. Takže až teď budeme v Americe, půjdeme shánět nějaké veliké šampaňské."
"Během turnaje jsme s Květou sice v kontaktu nebyly, ale po olympiádě to napravíme. Čekáme, jak dopadne finále a pak se před ní pochlubíme tím zlatem," doplňuje Andrea Hlaváčková, která si svým úsměvem získala wimbledonské publikum.
Právě úsměv doprovází deblový pár na každém kroku a často jím znervózňují smrtelně vážné soupeřky na dvorci. Přesně jako v semifinále proti nasazeným jedničkám.
"My si olympiádu užíváme, každá další výhra je pro nás povzbuzením a když cítíme tak velikou podporu, chceme za to diváky odměnit co nejlepším výkonem," culí se Hlaváčková.
V hledišti Wimbledonu si všimla změny, která provází olympijský turnaj. Přísně bílé oblečení nahradily v All England Clubu dresy v národních barvách a v hledišti se to hemží vlajkami.
"To asi Wimbledon nikdy nezažil. Je to nesmírně příjemné vidět v hledišti české vlajky a slyšet, jak vás diváci povzbuzují v češtině."
Před nedělním finálovým duelem čeká tenistky dlouhý trénink. Během volného dne se ale obě hráčky konečně pořádně vyspaly. "Na rozdíl od jiných jsme ubytované v olympijské vesnici, takže to nemáme na kurty pět minut pěšky, ale hodinu a půl jízdy autobusem," přiznává Hradecká.
Přesto ani jedna z nich nelituje, že si olympijskou vesnici vybraly. "Jasně že to cestování je zdlouhavé. Wimbledon je na úplně opačné straně Londýna," říká Hlaváčková. "Ale nelitujeme toho. Poznaly jsme tam partu skvělých sportovců z Česka a má to skvělou atmosféru."
