Vždyť už si v aktuální sezoně dokázal vylepšit osobní maximum ve Světovém poháru na osmé místo. Dál tak stoupá k absolutnímu vrcholu, ke kterému má blíž a blíž.
Když se loni v rumunském Rašnově stal Tomáš Portyk juniorským mistrem světa, dosáhl mezi mladíky všeho. „A když se mi povedlo pár závodů v Kontinentálním poháru, myslel jsem si, že podobně vlétnu i do toho Světového. Ale ten je úplně někde jinde,“ ví už nyní jedenadvacetiletý mladík.
Většinu minulé zimy se trápil především na můstku, který je pro Portyka alfou a omegou slušných výsledků v severské kombinaci. „V trénincích i v kvalifikacích jsem skákal daleko, ale když přišel závod, byl jsem čtyřicátý. Nahoře jsem se rozsypal a bylo po všem,“ litoval.
I proto v létě změnil přípravu a začal spolupracovat s psychologem. Výsledky se dostavily hned, vždyť spolu s Miroslavem Dvořákem na letních Grand Prix zářili. Ve sprintu dvojic třeba porazili i olympijského vítěze Erika Frenzela s Fabianem Riesslem.
O to větší očekávání měl rodák z Jilemnice před startem zimní sezony. Chtěl si do ní přenést pohodu z léta, chtěl dokázat, že patří mezi absolutní špičku mezi sdruženáři. Před prvními závody ve finském Kuusamu ho však sklátila viróza. Dostal antibiotika a z nemoci se vyhrabal až v polovině prosince.
A vyhrabal se úžasně. V Ramsau předvedl velelet - druhý nejdelší skok, do cíle pak doběhl jako osmý. „Dokázal jsem si, že patřím dopředu a můžu závodit s nejlepšími,“ těšilo ho.
Dvaačtyřicet dnů nyní zbývá do startu olympijských her v Pchjongčchangu. Během nich chce Portyk doladit pár drobností a ustálit skokanskou formu. Když totiž před čtyřmi lety přijížděl do Soči, v 17 letech byl benjamínkem týmu. Nyní je českou jedničkou.
Jedničkou, od níž se sice medaile nečeká, ale zazářit může. „A já věřím, že se nerozklepu jen z toho, že je to olympiáda. Na každém závodě se snažím vylepšit své maximum a v Koreji bude ten cíl stejný,“ burcuje Portyk.
