Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Neděle 22. října 2017 Sabina

Trenér bděl, aby věděl, koho postavit

2 2002
Praha - Až do roku 1988 si muselo československé klasické lyžování počkat na historicky první olympijskou medaili z mužských bežeckých disciplín. V Calgary ji získala štafeta. Tu noc trenér českých bežců Bohuslav Rázl vůbec nespal. Věděl, že ráno musí vyslovit definitivní rozhodnutí. O třech bežcích pro štafetu, která startovala v půl desáté, nepochyboval už delší dobu. Zbýval ten poslední.

Pro Rázla i štafetu klíčový - vybíral se bežec, který všechno rozběhne. Snad každé dvě hodiny Rázl sešel z pokoje do společenské místnosti. Tam usedl k počítaci a sledoval, jak se vyvíjí počasí. "Spíš se ochlazuje," zjistil pokaždé a zase odešel. Pro trenéra to byla v těch chvílích nejdůležitější informace.

Na olympiádě v Calgary v roce 1988 měl Rázl šestici vyrovnaných bežců. Trochu nezapadal pouze Martin Petrásek. "Počítal jsem s tím, že štafetu poběžím jen v případe, že někdo vypadne," věděl běžec, kterému vyhovovala spíše klasika.

V Kanadě se všechny úseky bežely volnou technikou. Pětice Václav Korunka, Pavel Benc, Ladislav Švanda, Radim Nyč a Petr Lisičan byla v bruslení lepší než Petrásek. První tři v olympijské formě o tolik, že mohli poslední noc klidně spát.

Jistotu neměli Lisičan a Nyč. Pro oba mluvilo neco jiného - zkušenejší Lisičan, rok předtím člen štafety, která doběhla čtvrtá na světovém šampionátu v Obersdorfu, si více věřil v kopcích. Nováček Nyč byl jistější v rychlých úsecích. Ve sjezdech Lisičana prevyšoval.

A sjezdy byly podstatnou částí olympijské tratě v Canmore, vzdáleném 110 kilometrů od Calgary. "Na začátku dva a půl kilometru nahoru, pak dva a půl kilometrů z kopce dolu," zněl zjednodušený popis pětikilometrového okruhu, na kterém se závod štafet odehraje.

Taktik Rázl čekal. Buď bude teplo a měkký sníh a rozhodne se pro Lisičina, tvrdá trať s rychlými sjezdy nahraje Nyčovi. Několik dní před závodem mrzlo. Nyč měl navrch. Rázl si to potvrdil přímo v Calgary. "Prostě jsem je na nejvyšším místě okruhu postavil, nejdřív odstartoval Lisičan a po něm za pět vteřin Nyč. Řekl jsem si, že kdo dojede první do cíle, ten asi pobeží," popsal trenér svérázný test.

Ač šlo o bežce, rozhodovalo sjezdařské umění. Nyč nakonec Lisičana předběhl. "Počítej s tím, že možná zítra pobežíš," řekl Rázl vítězovi. Ale počasí připravovalo změnu. Chinook, obávaný teplý vítr od Pacifiku, strašil. Během několika málo hodin mohl na olympijských tratích změnit teplotu o desítky stupňů. Meteorologové oteplení předpovídali.

Jenže blížilo se ráno, a předpověď se nenaplňovala. Rázl začínal tušit, kdo doplní jistou trojici. Přesto se nechtěl ukvapit, každý detail mohl hrát roli. Reprezentační štafetu dva roky piplal, dostal ji mezi nejlepší kvarteta světa, konkurence ji brala vážně. Věřil, že přišla její chvíle.

Kolem šesté vyrazil na obhlídku tratě. Údaje z počítače mu nestačily. "Musel jsem se přesvědčit." Obešel trať - byla zmrzlá, rychlá. "Pojede Nyč," řekl družstvu při snídani. V půl desáté se odstartovalo. Za několik minut však mohlo být po nadějích.

Právě Nyč, který se do štafety dostal na poslední chvíli, ztratil hůlku poté, co mu ji ve sjezdu přišlápl Nor Mikkelsplass. Jan Weisshäutel, jeden ze servismanů, situaci zachránil. Nyč dostal novou těsně předtím, než začalo stoupání za stadionem. Pak už Rázl mohl jen sledovat, jak si jeho štafeta běží pro třetí místo. Porazili ji pouze Švédové a Rusové. Probdělá noc se vyplatila.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze