"No, já jsem spíš jen trenér po telefonu, protože Michal nemá moc času," koriguje redaktorova slova Kostelecký.
Jinak se ti dva navzájem jenom chválí. "Střílí velmi dobře, má talent. Pamatuju si, že jednou zahajoval přímý přenos tím, že mluvil s puškou v ruce, pak se otočil a přesně vystřelil," říká Kostelecký o Dusíkovi.
Ten komplimenty vrací: "Z Davida jednou bude skvělý trenér. Je trpělivý, všechno umí výborně vysvětlit. Pod jeho vedením jsem se hodně zlepšil."
"Já a trenér, tak tím bych se živit nechtěl," odmítne zlatý olympijský medailista. Pak ovšem svá slova zrelativizuje. "Nikdy se nemá říkat nikdy. Uvidíme, co bude za pár let."
Přátelství mezi komentátorem a střelcem vzniklo před osmi lety při olympiádě v Sydney. Kostelecký tehdy bojoval o medaili, ale pokazil finále a ze třetího místa spadl na šesté. "Při jednom z rozhovorů mi řekl, že si musím střelbu vyzkoušet, a já jsem nebyl proti," vzpomíná Dusík.
Teď už chodí na střelnici s puškou označenou olympijskou evidencí zbraní právě ze Sydney. "David mi věnoval pažbu, se kterou tam soutěžil. Je na mě sice trochu delší, protože i David je vyšší, ale zjistil jsem, že mi to vyhovuje."
Když má čas, tak Michal Dusík vyráží za svým trenérem na střelnici Holasicích u Brna. "Je to náše rodinná střelnice, zakládal ji můj dědeček," zdůrazňuje Kostelecký.
Pod vedením úspěšného střelce se prý Dusík viditelně zlepšuje. "Když pravidelně trénuji, tak jsem schopen v jedné položce na 25 ran získat dvacet bodů," říká komentátor. "Ale jen chvíli přestanu, klesám někam na patnáct až sedmnáct bodů."
Olympijský triumf Davida Kosteleckého tak provázel Michal Dusík nad míru kvalifikovaným komentářem. "Ve třetím kvalifikačním kole vedle Davida střílel Španěl, který měl podobnou postavu jako já a nastřílel jen šestnáct bodů. To si mohl David připadat jako když střílí v Holasicích vedle mě," směje se Dusík.
