Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Pátek 20. října 2017 Vendelín

Účastníkům her pomáhají i Češi

9 2004
Atény - (Od zvláštního zpravodaje iDNES) - Ten moravský dialekt nešlo přeslechnout. Mezi stovkami dobrovolníků, kteří pomáhají účastníkům aténský her, je i několik Čechů. "Nevím kolik nás přesně je, ani jakými cestami se sem ti ostatní dostali, nepotkáváme se. My s Luborem jsme si to zařídili sami, napsali jsme do Atén a k našemu překvapení to vyšlo," popsal cestu do Atén jednadvacetiletý Miroslav Partyka.

On i stejně starý Lubor Tykva studují v Brně, pocházejí však z Blanenska. "Dlouho jsme přemýšleli, jak vyplnit prázdniny a nakonec jsme před brigádou dali přednost olympiádě. Začali jsme se o tu práci zajímat poměrně pozdě, proto nás kladná odpověď docela překvapila," říká Lubor. "Že za to nejsou peníze? To ano, ale je to zážitek k nezaplacení."

Pořadatelé možná zaujala jeho jazyková výbava. "Děda byl Polák, takže tu řeč zvládám. Ale zatím jsem ji tu nepotřeboval. A k tomu mohu nabídnout angličtinu, němčinu a španělštinu," vysvětluje s úsměvem.

"To já jsem na tom hůř, ale anglicky se domluvím bez potíží," doplňuje kamaráda Mirek. Oba zatím nevědí, kde během her zakotví.

"Jsme tu už necelých čtrnáct dnů a zatím nás posílají na různá místa, hlavně bychom ale rádi zůstali spolu. Zatím to vychází, ale nikdo nám to asi nezaručí," myslí si Mirek. "Půjdeme tam, kam bude potřeba," dodává odhodlaně.

V pondělí měli odpoledne, a tak si byli prohlédnout mezinárodní zónu v olympijské vesnici. "Nebylo by špatné pracovat tady a potkávat sportovce, ale to už je asi obšancované. Nás ale baví potkávat lidi z celého světa a ti jsou teď v Aténách všude," tvrdí Lubor Tykva.

I když práce dobrovolníků je časově i fyzicky náročná, najdou si čas i na zábavu. "Někdy toho máme dost, ale žijeme jen jednou, ne? Pár zajímavých podniků už v Aténách známe," uzavřel s úsměvem Miroslav Partyka.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze