Jeho kouč Jaroslav Voldřich prozradil i Michalíkovo hodnocení: samé výborné. "Státnice byly příjemné. Profesorský sbor se ke mně choval slušně," culil se Michalík.
V pondělí oslavil čtyřiadvacetiny a vědy ještě zdaleka nemá dost.
Dostal se totiž na doktorantské studium.
Z čeho jste vlastně dělal státnice?
To je složité. Jednoduše řečeno, ze stěžejních předmětů průmyslové elektrotechniky.
Na jak dlouho jste se před zkouškami uzavřel před světem?
Asi tak čtrnáct dní bylo učení až nad hlavu, soustředil jsem se jenom na něj. Sport šel stranou.
Vůbec žádný trénink?
Po mistrovství světa jsme měli volno, s tím nebyl problém. Spíš předtím jsem musel učení kloubit s tréninkem, to byl trochu problém. Hlavu jsem měl rozpůlenou, moc jsem se nedokázal soustředit.
Ovlivnilo to i výsledek na mistrovství světa v Moskvě, kde jste skončil ve třetí desítce?
Určitě. Závodilo se mi hodně špatně. Nešlo mi to, chyběla psychická pohoda. Byl jsem mimo.
Teď už je to lepší?
Jsem v pohodě.
Uplynulý víkend jste strávil na zámku Kozel jako jeden z patronů akce, kterou tam pořádala Nadace sportující mládeže v Plzni. Proč?
Je to příjemná povinnost. Mně nadace pomohla v dřívejších letech, alespoň takhle to splácím. Vím, jak mladí potřebují pomoci.
Co vás ještě čeká do odletu na olympijské hry?
Teď závody v Polsku, a to je všechno. Pak už jen trénink, soustředění, hledání formy.
V Aténách nebude semifinále, ale rovnou finálový závod. Je to výhoda?
Možná bude víc favoritů, nevím. Jsou tam pozvaní ti nejlepší. Nedokážu to odhadnout. Uvidíme.
V pětiboji patříte k elitním světovým střelcům, plavcům i šermířům. Znamená to, že tyhle disciplíny už teď před olympiádou vůbec netrénujete a pilujete hlavně nevyzpytatelnou jízdu na koni a běh, v němž za nejlepšími trošku zaostáváte?
To nejde, něco teď vypustit a myslet si, že třeba střelba je v pohodě.
Trénuju všechny disciplíny, jak to jen jde.
Kdy vlastně odlétáte do Atén?
23. srpna. Olympijský závod startuje 26. srpna.
Není to krátký čas na aklimatizaci?
V Řecku jsme závodili loni na podzim, to už bylo snesitelnější počasí než bude teď v srpnu. Zvažovali jsme, jak to udělat. Buď letět o hodně dřív, nebo na poslední chvíli.
Nakonec je z toho kompromis.
Aklimatizovat se na padesát stupňů, která nás tam asi čekají, by stejně nešlo za jeden týden. Máme tři dny na to, abychom si zvykli a zároveň nebyli z vedra moc unavení.
Myslíte na medaili?
V moderním pětiboji takhle uvažovat nejde, to bych se zbláznil. Je to velká loterie. Buď budete mít den nebo ne.
