Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Středa 18. října 2017 Lukáš

V olympijském městě je klid před bouří

7 2005
Turín - V hotelu Star Majestic, dočasném útočišti nejlepších evropských krasobruslařů, se snoubí luxus s pohodlím. Přes ulici je tržnice, zem pokrývá tuna odpadků. Za rohem, v malé uličce, stojí Arab a mumlá na kolemjdoucí: "Hašiš, koka, hašiš, koka." Turín je městem kontrastů. Brzy získá přívlastek olympijské. Zbývá rok.

"Už nechceme být jen městem Fiatu a továren, ale kulturní metropolí pod Alpami," tvrdí Valentino Castellani, šéf organizačního výboru dvacátých zimních her.

Pětaosmdesát Turíňanů údajně olympiádu podporuje. Nebo toleruje. Nebo nevnímá. Vlajky a poutače s pěti kruhy však zatím nehledejte.

Když v roce 1999 Turín hry získal, lidé slavili. "Na Piazza Vittoria jich přišlo pět tisíc, hrála hudba, mosty byly osvětleny," říká Barbara Papuzziová z agentury, jež propaguje metropoli kraje Piedmont.

Dnes? "Olympiáda je pro ně pořád daleko," soudí Vlastimil Jakeš, kouč české biatlonistky Holubcové.

Lukáš Bauer vítězí v Pragelatu při předolympijské generálce lyžařů-běžců. V cíli ho skoro nikdo nevidí. Vyhlášení výsledků připomíná frašku. "Stál jsem na stupních a čekal, že aspoň někdo zatleská. Ale bylo trapné ticho. Přišli jen starosta, vojáci, asi dvacet diváků. Téhle zemi vládne fotbal."

Jenže i Nedvědův Juventus nastupuje často před zpola zaplněným hledištěm. "Nemáme sportovní tradici," uznává Castellani. Alespoň vyprodané večery na mistrovství Evropy krasobruslařů byly příslibem změny.

Nejsme Atéňané!

Ve Via Soluzzo stojí na rozkopané ulici bagr. Nehybně, po celý týden. Dělníci nikde, zřejmě drží nekonečnou siestu. Papuzziová říká: "Tohle město je permanentním staveništěm. Pořád se tu kope, nejen kvůli olympiádě."

Zkuste však Turíňanům naznačit, že staví pomalu jako Atéňané. Rozčílí se. Rok před zahájením her hrdě vyhlásili: "Všechna sportoviště jsou hotova." To je ta dobrá zpráva.

Ta špatná zní: často stojí jen kostry. Bez zázemí. Hotelovému paláci chybí střecha. V krasobruslařské hale Palavela si diváci stěžují na nedostatek toalet. Na evropském šampionátu nedostali nic teplého do úst, jen mrňavé sendviče za tři eura.

Ještě víc práce čeká v alpském srdci her, sto kilometrů na západ od Turína. V noci tu mrzne, přes den je plus patnáct. Aprílové počasí. "Prach a bláto. Na přístupové cesty potřebujete džíp a holinky. S normálním autem je neprojedete," ukazuje český bobista Ivo Danilevič.

Jsme v oblasti Cesana-San Sicario. Opodál roste biatlonový areál. Trenér Jakeš s Holubcovou přijeli na soustředění. Ani klíče od buněk však nedostali. "Teprve dodělávají topení, v pondělí bude kolaudace. Všude je maglajz," líčí Jakeš.

Bobisté se na závod chystají pod plachtami. Jejich tobogán se stal jablkem sváru. "Příliš lehký," charakterizuje ho Danilevič.

"Extrémně těžký, nebezpečný," oponují sáňkaři. Brazilec Mizoguchi si tu v tréninku poranil mozek, lékaři jej udržují v umělém spánku. Rakušan Linger si zlomil nohu, Abernathyová z Panenských ostrovů klíční kost. "Asi se někdo musí zabít, než naše stížnosti začnou brát vážně," podotýká olympijský šampion Patrick Leitner.

Chybí 150 milionů eur

Dívka v modré dobrovolnické uniformě má takřka české jméno: Michela Vycpaleková. Umí však jediné české slovo: "Nerozumím."

Její dědeček kdysi přesídlil do Itálie. Michela, 24letá studentka architektury, kmitá v tiskovém středisku haly Palavela. K dobrovolníkům se přihlásila, když viděla v televizi aténskou olympiádu. "Mám ráda sport, chci udělat něco pro své město," vysvětluje.

Dostane jen uniformu a stravenky na oběd, žádný plat. Dobrovolníků bude 20 tisíc, organizátoři evidují 26 tisíc přihlášek. Jejich entuziasmus potřebují, peněz se jim nedostává. Rozpočet her činí 2,5 miliardy eur. Polovinu hradí vláda, polovinu by měl uhradit privátní sektor. 150 milionů však chybí. "Domácí firmy projevily menší zájem, než jsme očekávali," uznává Castellani.

Alitalia krachuje, Fiatem zmítají zmatky. Automobilka, které šéfoval lyžařský fanatik Gianni Agnelli, měla být finančním pilířem her. Jenže Agnelli předloni zemřel, loni i jeho bratr a tržby poklesly.

Dvě stě dělníků demonstruje před Palavelou proti propouštění v automobilkách, zatarasí vjezd k hale. Za rok by nastal chaos. "To se tak blízko nedostanou," ujíšťuje Alessandro de Leonardis, manažer haly. "A nemyslete si, že mají něco proti olympiádě. Jen využívají toho, že je tu spousta novinářů. Chtějí, aby se o nich psalo."

V sevřeném údolí

Jaká tedy bude příští rok v Turíně olympiáda?

Drahá. Vstupenky na krasobruslařské večery stojí 300 eur. Kdo chce sledovat české hokejisty až do finále, zaplatí nejméně 840 eur.

Roztroušená. Na sportovce čekají hned tři olympijské vesnice. "Nebudou tak semknutí jako jindy," povídá Kateřina Neumannová.|

Dlouhých vzdáleností. Centrum lyžařů v Sestriere je od Turína 110 kilometrů, ale závěrečné serpentiny na neopravené silnici jsou vražedné. Organizátoři počítají se dvěma a půl hodinami na cestu.

Méně honosné. Zapomeňte běžeckou trať na otevřené pláni ze Salt Lake City. "Tady je všechno sevřené v úzkém údolí. Kolem potoka nahoru, kolem potoka dolů, to bude náš závod," říká Lukáš Bauer. "Ale stejně se těším," dodává. "Až všechno dostaví, bude to super," věří Jakeš.

Alain Elkann, poradce premiéra Berlusconiho vyzývá: "Věřte italské virtuozitě a kreativitě."

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze