Prostě ideální počasí na mořskou pláž a vodní sporty!
Jenže většinu dne jsem strávil v autobuse. Spolehnout se totiž na tisíce zdejších ochotných, ale nikoliv vševědoucích dobrovolníků, se tentokráte nevyplatilo a svou cestu na trénink trampolínistky Vachníkové, judistky Vernerové a vzpěrače Sobotky do prý nedalekého Regents Parku jsem zakončil na stejném místě, odkud jsem ji v poledne začal.
Starší dobrovolnice z Jižní Austrálie mě nejprve poslala busem do Olympijského parku, z plánovaného přestupu směr Regents Park však sešlo, neboť mladší dobrovolník z Melbourne mě poslal zpátky na výchozí nádraží u nás ve čtvrti Lidcombe.
Jenže postarší řidičský dobrovolník z předměstí Adelaide to zpátky vzal v dobré víře přes lukostřelecký areál a teprve když jsme skrze něj jeli třetí kolečko, konečně trefil do černého a zamířil správnou cestou.
Přesedl jsem tedy do dalšího, neméně vyhřátého busu, ale v Regents Parku mě nepustili do areálu, neboť oproti dosavadním zvyklostem se sem musí člověk objednat předem! Když jsem však chtěl jet zpátky do Lidcombe, bodrý farmářský dobrovolník mě poslal na nástupiště uvnitř mě zapovězené oblasti....
Nakonec jsem ukecal ochranku, během pár minut se proplížil podél tréninkových hal, bohužel už bez českých sportovců, a pak definitivně zařadil zpátečku.
Slunce ještě pořád hřálo fest, když jsem šmejdil v mezinárodní zóně olympijské vesnice a přece jen se dočkal zmíněné judistky Michaely Vernerové. I přes nepříliš originální začátek konverzace (Dobrý den, já jsem z Čech...), se mnou naštěstí nešvihla o zem, ale příjemně konverzovala uprostřed velké, rádoby společenské místnosti, která zdejší sportovní svět rozděluje podobně jako kdysi proslulá Berlínská zeď.
V jedné, internetové a e-mailové části, lze většinou najít reprezentanty poněkud vyspělejších zemí, zatímco naproti ve videoherně a na trenažérech se to jen hemží soupravami s nápisy převážně z východního bloku.
V rámci své nepříliš obvyklé judistické mise hodlal jsem vyzpovídat i nejslavnější české želízko, ale populární František Koudelka z STS Chvojkovice Brod zřejmě dneska neměl svůj den.
A jelikož autobusů bylo už dneska opravdu dost, vydal jsem se ke druhému, sportovnímu vchodu do vesničky pěkně po svých. Nakonec to nebylo až tak blízko, jak se zdálky zdálo a v tu chvíli jsem poprvé zatoužil po zdejším sezónním dopravním hitu - malé skládací koloběžce, na níž tu po Sydney drandí malí i velcí, bohatí a chudí a teď už i spousta olympioniků z celého světa!
Na české pinponkáře jsem se sice načekal, ale stálo to za to. Do setmělého Sydney svítila naplno světla z Olympijského stadionu, kde probíhala poslední generálka na slavnostní zahájení, jedné straně hvězdami poseté oblohy vévodil téměř úplňkový měsíc, zatímco na opačné zapadal nádherný sluneční kotouč. V samotném centru města, u slavné Opery, přesně tou dobou ukončila svou dnešní, předposlední pouť olympijská pochodeň a davy nadšených lidí byly znovu nejlepším důkazem, jak i přes veškeré starosti a problémy jsou Australané na svoji olympiádu hrdí.
Pinčesáři Korbel s Plachým byli rovněž v pohodě, jen si postěžovali, že jsme v iDNES očernili jejich trenéra Chudíka, který prý v noci chrápe. Ověřovat jsem to nešel, bál jsem se, že pravdu máme my a že bych se zase nevyspal.
Protože se nám to dneska povede zase. Stádo s Járou celý den jen stříhali a posílali, byli mnohem úspěšnější než dřív, ale v závěru to zase nějak kleklo, takže jsme se společně propracovali až do dne D.
Do zahajovacího ceremoniálu 27. olympijských her 2000 v Sydney vám v Čechách touhle dobou chybí něco přes den.
Ale nám už to začne dneska večer!
Vzhledem k tomu, že jsem se tu dnes potkal s přítelem Bažantem, Jakubem z České televize, s nímž jsem už přímo v dějištích světových či evropských šampionátů slavil nejednu medaili, mohlo by to zase cinknout.
V nejhorším případě se cinkneme s Jakubem sami.
P.S. Jestli to vůbec někdo čte a má pocit, že kecáme, ať nám klidně napíše. Odpovíme fakticky na všechno a rádi. Políčko pro zadávání otázek najdete ZDE
