„Když slyším o střelbě v Americe, pokaždé mě to zasáhne a především trnu hrůzou, aby se to nepřihodilo ve škole, kam chodí moje děti,“ mluví z Prospala nejprve otec, který ze sebe bleskově sype věkovou strukturu svého potomstva: „Vinnymu je sedmnáct, Verunce čtrnáct, Vanessce osm a Vivince budou tři.“
Jeho život je dlouho opřený o dva základní pilíře - o hokej a jeho nejbližší. O to víc se jej dotýkají masové tragédie, z nichž poslední se v USA odehrála na Floridě, kde bydlí, byť na opačné straně poloostrova.
Zatímco on sídlí a trénuje mládež v Tampě, devatenáctiletý Nikolas Cruz řádil na střední škole v Parklandu nedaleko Boca Raton.
„Kousek odsud žijí Dvořka s Vokym,“ upozorňuje na kamarády a bývalé spoluhráče Radka Dvořáka a Tomáše Vokouna. „Každopádně jsou všechny podobné události děsivé a je mi moc líto rodičů, kteří přijdou o děti. Když se s nimi ráno loučíte, přece vás nikdy nenapadne, že se vám nevrátí domů.“
Prospal se svými kolegy Jaroslavem Špačkem, Jiřím Kalousem a hlavním koučem Josefem Jandačem po prvním utkání proti Korejcům v Kangnungu přeházeli složení útoků. Do sestavy pro partii s Kanadou zařadili kanonýry Martina Růžičku a Dominika Kubalíka.
Ve volných chvílích však Prospal četl o běsnění v Parklandu, shodou okolností loni vyhlášeném nejbezpečnějším městem na Floridě.
„Respektuju, že tahle země patří Američanům a řídí se jejich zákony,“ prohlásil. „Podle mě by se ale nějaká kontrola prodeje útočných zbraní určitě zavést měla. Často se najde člověk se šíleným motivem.“
Z vlastní zkušenosti ví, jak se vzdělávací ústavy v zámoří na podobné útoky připravují. „Na synově střední škole měli před třemi měsíci alarm, protože se v ní údajně objevila zbraň,“ líčil. „Hned nám volali. Studenti se zavřeli ve třídách. Každé ráno policie dohlíží na přijíždějící auta. Všem hrůzným scénářům ale asi nejde úplně zamezit.“
A tak mu nezbývá než doufat, že další zničující novina jen tak nedorazí.