Dokázal snad úplně všechno. Vyhrál olympijské hry, světový šampionát, celkové pořadí Světového poháru, Hry dobré vůle, při závodu dosáhl největšího bodového součtu v historii... Přesto hledá nové výzvy.
"Nehonil jsem se za medailemi, spíš jsem se vždycky snažil neustále se zlepšovat. A vítězství pak přišla sama," vykládal Eric Bergoust na tiskové konferenci novinářům. "Stále se pokouším zdokonalovat a jsem překvapený, že jsem toho po těch letech pořád schopen," podotkl.
Už v mládí se potají učil skákat ze střechy a z komína domu rodičů. Vždycky vynesl všechny matrace a deky, které našel, aby padal do měkkého. A ve svých dvaatřiceti letech je snad ještě horší.
Přiznává, že rád dělá věci, které ho děsí. Věci, které vypadají hrozivě, ale jsou vlastně bezpečné... "Jako třeba skočit z dvacetimetrového mostu. Vždyť toho moc pokazit nemůžete, prostě uděláte jeden krok a dvacet metrů letíte do vody," krčil rameny muž, jenž na ZOH startoval již před osmi lety v Lillehammeru, kde obsadil sedmou příčku.
Vyvádí ztřeštěné kousky, ale přesto se nepovažuje za hazardéra. Nevypočitatelné riskování je mu prý cizí. "Jsem pro uvážený risk, který vás po malých krůčcích dovede k velkým věcem," poznamenal Bergoust.
Nyní se však soustředuje na olympijský závod. Salt Lake City zná moc dobře a tráví tu spoustu času. Je v těžké pozici a pod velkým tlakem, přesto si ho příliš nepřipouští. "Je parádní, že budu závodit tak blízko od domova, aspoň se na mě může podívat rodina. Do Nagana mě přijel povzbudit jenom můj otec, teď to bude padesát lidí," liboval si.
