Britové měli na letních olympijských hrách od roku 1906 šestadvacet vlajkonošů, ale jen tři z nich byly ženy. První byla plavkyně Anita Lonsbroughová v Tokiu 1964, o dvacet let později nesla vlajku parkurová jezdkyně Lucinda Greenová a poslední vlajkonoškou byla v Aténách 2004 judistka Kate Howeyová.
Změna pravidel umožnila Britům sáhnout k ojedinělému kroku. „Poprvé se národním olympijským výborům doporučuje, aby měli dva vlajkonoše. Je to zajímavé, protože chceme oslavit návrat britských sportovců do Tokia po roce 1964,“ řekl šéf britské výpravy Mark England.
Vlajkonoše budou muset Britové vybírat i s ohledem na to, kdo bude při zahájení naplánovaném na 23. července v olympijské vesnici. Kvůli opatřením proti koronaviru bude totiž pobyt sportovců v dějišti her omezený.
Muži mají výraznou převahu i mezi československými a českými vlajkonoši. Od první olympijské účasti v roce 1920 bylo z jednadvaceti vlajkonošů dvacet mužů. Jedinou výjimkou byla v Pekingu 2008 vodní slalomářka Štěpánka Hilgertová.
Po dlouholeté mužské dominanci se české sportovkyně v poslední době prosazují do této role často na zimních olympijských hrách. V Turíně 2006 nesla vlajku rychlobruslařka Martina Sáblíková, o osm let později v Soči to byla lyžařka Šárka Strachová a naposledy v Pchjongchčchangu 2018 snowboardcrossařka Eva Samková.
