"Dokonce jsem si na těch medailích i podobná," spokojeně pronesla sedminásobná olympijská vítězka a nejslavnější česká gymnastka při pohledu na kovovou relikvii o průměru něco málo přes 3 centimetry.
Paní Věro, jak se člověk dostane k tomu, že mu někdo vyrobí pamětní medaili?
To bylo strašně jednoduché. Byla jsem oslovena Evropskou numizmatickou asociací a neprotestovala jsem. Proč taky? Je to pro mě velká čest.
Jak moc jste mohla do finální podoby medaile zasahovat?
Ukázali mi tři vzorky, přičemž ten třetí - se samurajským mečem - se mi líbil nejvíc. Jsem ráda, že jsem vybrala právě tenhle vzorek, medaile je moc hezká.
Budete mít pro ni doma nějaké speciální místo?
Žádné vzácné místo doma nemám. Vždyť i olympijské medaile mi leží na dně skříně...
Dostala jste pár řádů a vyznamenání, je po vás pojmenovaná planetka, v pražské botanické zahradě jste zasadila vlastní strom, teď máte i pamětní medaili. Co ještě bude následovat?
Už by to mohlo skončit. Prožívám teď velké fofry i kolem knihy Život na Olympu od Pavla Kosatíka a promítání dokumentu Věra 68, který natočila Olga Sommerová... Už to stačí, občas je taky potřeba stát nohama na zemi, ne?
Nebo vyrazit na olympiádu do Londýna. Pojedete?
Chystám se tam na týden, 9. srpna půjdu na oštěpařské finále Báry Špotákové. Kromě ní budu fandit i všem ostatním českým sportovcům. V Londýně i doma u televize.
Říkáte, že třeba gymnastika je lepší v televizi. Proč?
Sice se v televizi nedá zachytit atmosféra v hale, zato tam můžete mnohem lépe studovat detaily. Styl a techniku jednotlivých gymnastek. A taky mám ráda ten pocit člověka, který si všechno kolem olympiády na vlastní kůži prožil a teď může jen v klidu sedět u televize s nohama nahoře.
Kolik zlatých medailí Češi přivezou?
Tři. Jedna z nich bude Bára Špotáková, která je vnitřně ohromně silná. Ta další dvě jména vám ale neprozradím, abych to nezakřikla.
A co ostatní medaile?
Já se bavím jen o zlatých.