ZOH 2018
Sledovat další díly na iDNES.tvPrvní olympijská medaile pro Česko ještě musí fyzicky počkat, neboť její předání proběhne v Pchjongčchangu v neděli večer místního času. A tak si Veronika Vítková místo bronzové „placky“ s chutí mnula náušnice. Nové – a očividně úspěšné.
„Jsou speciální olympijské, před dvěma dny mi je sem přivezli,“ líčila. „Od mistrovství světa v Novém Městě mi je vyrábí v Jablonci a drží se toho. Mám nové na každou sezonu i na každou vrcholnou akci. Bylo to překvapení.“
Překvapením naopak pro lidi z biatlonového týmu nebylo to, že v sobotním korejském mrazu zajela životní závod. Aspoň tedy ne pro masérku Petru Sedláčkovou.
„Během dne jsme se skoro nepotkaly, ale viděla jsem ji před startem – a vypadala dobře,“ říkala Sedláčková. „V pohodě. Nijak si nebrala k srdci to, že je na olympiádě.“
Kulisy jí v tom pomáhaly. Žádný šrumec jako v Novém Městě na Moravě či v Německu. Prostředí spíše komorní, poklidné. Zima se zažírá za nehty, profukuje. Vítková startuje s číslem 12.
2. den ZOHVítková slaví bronz, Sáblíkové medaile unikla |
A hřeje ji nejen víra, ale také srovnání. Biatlonisté už totiž v Pchjongčchangu zažili pekelnější mrazy: „Dneska se sice oproti předchozím dvěma dnům zase lehce ochladilo, ale nebylo to tak hrozné.“
A tak Vítková sviští. První střelba vleže je na stavu číslo osm bezchybná.
Přítomní trenéři Ondřej Rybář a Zdeněk Vítek jsou spokojeni – jak by ne. „Myslím, že v sezonách, které měla plošší, se trápila právě kvůli střelbě. Tady dala ležku parádně,“ hodnotí Rybář.
Už je zřejmé, že Vítková míří vysoko. Rozhodně to není donquijotská snaha, přesto si narážkou na klasiku pomůže: „Na trati to bylo těžké, protože foukalo. Chvílemi tam byly úplné větrné mlýny, co nás zastavovaly.“
ZklamáníMartiny Sáblíkové |
Obvykle tohle místo slouží jako golfové hřiště – a žádné lehké rány nejsou dopřány ani biatlonistkám. A tak je tu chyba číslo jedna. První, zároveň však poslední.
„Vítr se točil i na střelnici, naštěstí jsem vleže dokázala na vítr zareagovat, tam mi to popadalo. Škoda jen té jedné rány vestoje,“ hodnotí Vítková zpětně. „Celou dobu foukalo, ale v tu chvíli vítr naopak trochu polevil. Myslím, že rána šla doleva, ale nejsem si jistá.“
Na tyhle myšlenky stejně není čas. Kupředu, co to jde! Jen půl minuty před ní šla na trať Marte Olsbuovou – a světe div se, tahle nijak slovutná Norka se stává medailovou adeptkou. Vítková ji zkouší dohnat, leč přiznává: „Bohužel jsem se jí víc přiblížit nedokázala. Už jsem toho měla plné zuby.“
Tělesná zátěž končí, startuje ta duševní. Ztráta na Olsbuovou zní: 1,4 sekundy.
„Zatím jsem spokojená,“ říká při první novinářské seanci. Ještě venku, ještě průběžně stříbrná, se soupeřkami stále na dohled. „Ani nevím, kolik lidí je v cíli. Nechám se překvapit.“
Laura Dahlmeierová následně dojíždí jasně první, tím pádem Vítková drží bronz a už nemá žádnou rezervu.
Zbytek znáte: po cestě do převlékací buňky to nevydrží, kontroluje stav… A je to. Její mobil nestíhá gratulace. Přítel a zároveň biatlonový kouč Marek Lejsek je na dálku dojatý. „Mluvili jsme spolu jen krátce, ale vypadalo to, že tam jsou i slzy,“ říká Vítková.
Už žádné čekání. Dokonáno jest. Bronzově.
