Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Středa 18. října 2017 Lukáš

Veselý o „vráceném“ bronzu: Dobrá zpráva. Ale kde je vlastně pravda?

Vítězslav Veselý na olympijských hrách v Londýně. | foto: Reuters

10 2016
Rio de Janeiro (Od našeho zpravodaje) - Seznamte se, tohle je první český medailista z her v Riu. Ve velké nadsázce právě tohle platí na oštěpaře Vítězslava Veselého, jenž se v Brazílii dozvěděl, že by mu kvůli dopingu soupeře měl náležet bronz z Londýna 2012. „Sport je ale hlavně o emocích. A o ty je člověk takhle ochuzený,“ řekl.

Vyšel z olympijské vesnice, v Riu zrovna mžilo, žádný krásný den. Přesto jsou poslední hodiny pro Vítězslava Veselého přelomové. „Nic jsem nečetl, přišel na pokoj a Kuba Vadlejch (další oštěpař) mi gratuloval k Londýnu. Chvíli jsem nechápal,“ usmál se Veselý.

Tou dobou už totiž agentury uvedly, že Ukrajinec Oleksandr Pjatnycja na londýnské olympiádě dopoval. Veselý skončil ve finále čtvrtý, nyní by mu měl patřit bronz: „Dali jsme si štamprli slivovice na dezinfekci a šli spát. Příjemný večer.“

Aby se vše oficiálně rozjelo, musí přijít potvrzující stanovisko Mezinárodní atletické federace IAAF. Pak by 31letý oštěpař měl získat nejen „placku“, ale zpětně i prémii, která za bronz platila v Londýně – tedy půl milionu korun.
Zážitky mu ovšem nevrátí nikdo.

Očima trenéra Železného

I jeho může potěšit, že jako kouč vede (nejspíš) olympijského medailistu. „Je to překvapení. Nevěřil jsem, ale jsem rád,“ říká legenda Jan Železný, který na přípravu Vítězslava Veselého dohlíží. „Vše musí ještě potvrdit IAAF, až pak to bude oficiální. Ale i načasování je dobré, směrem k olympiádě to může pomoci. Přece jen sem jinak jedete s tím, že to může být poslední šance na medaili; za čtyři roky nikdo nikdy neví.“ A mimochodem, jméno Oleksandr Pjatnycja zmínili sami v debatách před odletem: „On je docela fajn kluk, píše básničky. Ale jsou lidé, kterým člověk věří víc – a kterým míň.“

Co cítíte?
Na jednu stranu je to pro mě dobrá zpráva, na druhou stranu je každá medaile hlavně o emocích, jako je s nimi spojený celý sport. Člověk prožívá výsledek bezprostředně. Je to trošku škoda takhle pozdně, sportovec je ochuzený. Ale to se nedá nic dělat. Musíte to brát tak, jak to je. V závodě jsem skončil čtvrtý, to je celé.

Jak by s medailí váš život mohl vypadat?
Můžete si říkat: Kdyby... Kdyby byla v Londýně medaile, kdo ví, jak by to dopadlo příští rok v Moskvě na mistrovství světa (tam Veselý vyhrál). Může se rozjet nějaký řetězec posloupností a nedohlédnete, co by to znamenalo. Nemá smysl se dívat do minulosti, vlastně ani do budoucnosti. Teď je teď.

Takže?
Beru to na vědomí a jsem za to rád. Je dobrý pocit vědět, že člověk má medaili z olympiády. To je jediné, co mi chybělo.

Český oštěpař Vítězslav Veselý se rozbíhá k dalšímu pokusu. Ani ten mu však...
Vítězslav Veselý na olympiádě v Londýně medaili nezískal a skončil až na

Jde o určitou formu satisfakce? Že se sice pozdě, ale přece pravda ukázala?
Pravda, pravda... (dlouze přemýšlí) Těžko říct, zda je o zadostiučinění. Nevím, jestli má člověk počítat s tím, že se nějaká pravda někdy ukáže, protože ve spoustě odvětví a v lidském životě to tak být ani nemusí. Třeba nyní: na jednu stranu se tady holedbají, koho všechno za doping chytili, na druhou stranu paušálně odsoudí všechny ruské atlety. Kde je pravda? Co mají říct oni? Já jsem nedopoval, a přesto nemůžu na olympiádu?

Oštěp dlouho platil za čistou disciplína, teď se objevují dopující. Nejste z toho otrávený, přešlý?
Určitě je dobře, že se o tom teď mluví a kola Wady (Světová antidopingová agentury) se trochu rozjíždějí. Myslím, že předtím byla zkostnatělá a zrezivělá. Teď si honí triko, že vyhlásili kolektivní vinu atletů, ale tam, kde se musí hledat kolektivní vina, je to vždy špatně. I v případě Wady; neuhlídala si to, jak měla. Že muselo dojít až k tomuto trestu, to je její nedostatek.

Váš kouč Jan Železný řekl, že jste jméno dopujícího Ukrajince probírali. Proč zrovna jeho?
Oni mívají takovou tendenci, a vzpomínám si celkem přesně, že v olympijském roce hodil docela daleko, ale na Ukrajině. Nevylezl za hranice na závody, i když byl přihlášený a mohl jezdit na Diamantové ligy. Jeho prvním závodem bylo mistrovství Evropy: přijel, měl docela formu, pokazil. Pak jsem za ním skončil druhý na „Diamantovce“ v Paříži, pak přišel Londýn. To chování bylo v uvozovkách podezřelé, ale člověk tomu nemůže nic vytknout, když všude prošel.

Bronz z Londýna bude snad váš. Co v Riu?
Vzhledem k vývoji sezony jsem se snažil všechno směřovat k tomuto vrcholu. V kvalifikaci a v závodě se uvidí, jak to snažení dopadlo. Snažil jsem se odvést maximum, vypořádat se všemi problémy. To, co člověk musí činit před závody, jsem učinil v nejlepším svědomí.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze