Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Středa 18. října 2017 Lukáš

Někdo sbírá zlato, někdo stříbro, říkal Synek zélandskému přemožiteli

3 2012
Londýn (Od zpravodajky iDNES.cz) - Prohlížel si téměř půl kila těžkou stříbrnou medaili a usmíval se. "Zlato na mě čeká doma," připomněl Ondřej Synek, že už za pár dní se stane dvojnásobným otcem. Štěstí v soukromí zmírní i jeho malé zklamání, že stejně jako v Pekingu 2008, tak i v Londýně 2012 našel v olympijském finále jednoho přemožitele.

"Chtěl jsem vyhrát, jenže Mahé byl dneska lepší. Ale jsem šťastný," říkal vytáhlý skifař. Designově se mu víc líbí medaile z pekingských her, londýnská je váhově těžší. "Obě mají pro mě stejnou hodnotu. Práce na ně byla zapotřebí stejná, šel jsem na maximum," dodal Ondřej Synek.

Jaký byl první pocit v cíli: vyhrál jsem stříbro, nebo jsem první poražený?
Oboje. Asi že jsem vyhrál stříbro, protože olympiáda je tak výjimečná. Čtrnáct dní jsem z toho úplně na nervy, i když to tak nevypadá. Říkal jsem, že jsem v pohodě, přesto nervy tam jsou. Je to hrozně těžký jednou za čtyři roky. 

Jak vás Drysdale zlomil?
Nezlomil. Spoléhal jsem na to, že ho dojedu, pořád tam bylo půl lodě. Poslední pětistovku jsem do toho chtěl šlápnout, ale už jsem na to neměl. Mé zrychlení nebylo jako vždycky - a rozdíl mezi námi se nezvětšoval ani nezmenšoval.

Kde se ztratilo to zrychlení?
Prostě mi došlo. Nebyl to můj den. Foukal protivítr, to ubírá ještě víc sil. On byl lepší. Musím to respektovat.

Měl jste od rána pocit, že není váš den?
Naopak jsem se cítil skvěle, byl jsem připravený. Závod jsem rozjel, jak jsem chtěl, na vítězství. Chtěl jsem ho držet za sebou a potom si to s ním rozdat ve finiši. Věděl jsem, že mezi námi nebude velkej rozdíl. Ale pak mi došly síly a dopadlo to, jak to dopadlo.

Jemu taky docházely...
No jo, ale už byl konec.

Kdo je Ondřej Synek

Profil stříbrného medailisty z Londýna

Narodil se 13. října 1982. Závodí za ASC Dukla Praha, kde ho trénuje Milan Doleček st. Měří 199 cm, váží 93 kg. Je ženatý, má dceru Alici, manželka Pavla očekává v nejbližších dnech narození druhého potomka, syna.

Na olympijských hrách v Pekingu 2008 získal stříbro. Je mistrem světa z roku 2010, stříbrným medailistou z let 2007 a 2011. Vítěz Světového poháru 2007, 2008, 2010, 2011, 2012.

Jak jste se vyrovnával s počasím? Kvůli větru se měnilo nasazení do drah.
Dopředu nám říkali, jezděte všechny závody naplno, vyhrávejte semifinále, může se stát, že se to pak přenasadí. Tak jsme se tím všichni řídili. Jako dva největší favority nás dali nás do drah na kraj. Malinký rozdíl ve větru mezi 6 a 1 byl, ale mezi šestkou a pětkou snad žádný rozdíl nebyl.
 
Které stříbro vám udělalo větší radost, v Pekingu, nebo v Londýně?
Obě medaile mi udělaly radost. Říkal jsem Drysdalovi: Někdo holt sbírá zlato, někdo stříbro. Co můžu dělat? Mám ještě možná před sebou jednu olympiádu. Chuť mám. Můžu se o to pokusit možná i klidně dvakrát. Nic není ztracené. A pro mě je hlavní zlato teď doma, že budeme mít přírůstek do rodiny. Čekají na mě, doufám, že to stihnu. To je pro mě zlato. Takže možná mám o medailí víc než on.
 
Převáží tyhle myšlenky nad zklamáním z toho, že jste nevyhrál?
Když jsem dojel do cíle, byl jsem šťastný. Samozřejmě trochu toho zklamání tam je, soustředil jsem k tomu čtyři roky přípravy a chtěl vyhrát. Bylo to blízko, možná i blíž než v Pekingu, i když rozdíl od zlata tu byl větší. Nevím...

Co jste si říkali s Mahem Drysdalem?
Gratuloval jsem mu. Bylo vidět, že je hrozně šťastnej. V Pekingu byl největší favorit, tam mu to nevyšlo, udělal pro to všechno, já taky, ale byl lepší.

Vychutnával jste si bouřlivou kulisu zaplněných tribun?
Úžasný! Někde tam v hledišti seděla moje máma, byl jsem úplně nadšenej. Jak řvou ty tribuny, to je něco nádhernýho.
 
V Pekingu Drysdale jako favorit nevyhrál. Teď jste byl favoritem vy a skončil jste druhý.
Nemyslím, že jsem byl největší favorit. Byli jsme tak spolufavoriti. Naopak si myslím, že byl on větší. Ale samozřejmě to na člověka doléhá. Není jednoduchý se s tím vyrovnat. Ale tohle je moje osmá medaile z mistrovství světa a olympiády v řadě, pojedenácté jsem ve finále, to jsou nějaké zkušeností a... Nebyla by voda?

Vzápětí musí stříbrný medailista rozhovor na pár minut přerušit. Fyzické vypětí ze závodu v kombinaci s horkým sluníčkem nad kanálem Eaton dělají své... Se mi nějak motá šiška, já se tady takhle opřu, jo?- říká a opírá se o plůtek.

Byl to váš nejtěžší závod?
Spíš psychicky. Je to hrozné vypětí, tlak. Všechno se k tomu soustředí. Možná je lepší nebýt favorit a pak překvapit. Ale tím, že mám nějaké úspěchy, tak to tak bylo.

Trenér už se těšil do důchodu.
Asi ještě nějaký pátek spolu budeme muset zůstat… Ještě nechci končit.

Přejete Drysdaleovi olympijské zlato?
Nepřeju. Teda... Přeju mu, že vyhrál, byl dneska lepší, ale je to soupeř. Chtěl jsem porazit každého. I největšího kamaráda. Spíš mi bylo mi líto Lasse Karonena, kterému to na medaili o kousíček nevyšlo, byl smutnej. Ale medaili mohou mít jen tři.

Mirka Knapková jako další česká medailová naděje sledovala vaše finále z tribuny. Co jste si po závodě řekli?
Gratulovala mi. Medaile se jí líbila, má velkou motivaci. Může vyhrát úplně s přehledem, i když to bude těžké.

Stříbrem jste podpořil českou výpravu, které se medailově v Londýně ideálně nedaří. Těší vás to?
Poctivě jsme sledoval, každý den jsem pročítal internet, iDNES.cz a věděl jsem, jak na tom kdo je, znal všechny výsledky. Je to sport, někdy se daří, jindy ne, rozhoduje štěstí, momentální připravenost.

Sledovala vaše olympijské finále manželka?
Sledovala. Doufám. Podívám se na telefon, jestli neporodila. Ale snad ne. 





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze