Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Čtvrtek 19. října 2017 Michaela

Vlajková česká loď se topí v krizi. Proč do ní spadla?

Stříbrná párová čtyřka z OH v Aténách 2004: zleva David Kopřiva, Tomáš Karas, Jakub Hanák a David Jirka | foto: Profimedia.cz

13 2008
Peking (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Určitě si na tu slávu vzpomenete. Čtyři svalnatí chlapi v českých dresech líbají stříbrné medaile, které se jim houpou na krku. Probíhá olympiáda v Aténách 2004 a párová čtyřka se právě postarala o jeden z největších českých úspěchů.

Uplynuly čtyři roky. A z Ódy na radost je truchlohra. Česká párová čtyřka na olympiádě v Pekingu tápe. Během víkendové rozjížďky skončila poslední, s ostudnou ztrátou na nejlepší. Včera sice postoupila z oprav do semifinále, nebylo to však nic oslnivého.

"Pořád ještě doufám v nějaký zázrak. Ale i v opravách jsem doufal, že kluci vyhrají. A skončili třetí ze čtyř," řekl Tomáš Karas, který je náhradníkem posádky.

Právě on spolu s Jakubem Hanákem, Davidem Jirkou a Davidem Kopřivou tvořil stříbrnou aténskou partu. Kromě Karase teď chybí i Kopřiva, který dal hned po triumfu přednost práci. "Všichni po Aténách předpokládali, že medaile budeme vozit i dál. Ale to se nevyplnilo. S odstupem času to pro ukončení kariéry bylo asi vůbec nejlepší načasování," žertuje hořce Karas.

Proč se veslařům nedaří? "My zůstali oproti Aténám na téměř stejném čase, ale přes nás přeletělo pět lodí. Vývoj v téhle disciplíně nabral neuvěřitelné obrátky," říká trenér Přemysl Panuška.

Posádku poznamenaly i funkcionářské tahanice. "Párovka" přišla o trenéra Sergeje Kruťjakova, kterého nahradil Panuška. Důvody pro změny jsou dodnes nejasné, respektive nedovysvětlené. Parta na lodi se dost měnila, zkoušen v ní byl i Václav Chalupa. A konečně poslední obrat se týkal Karase, který vypadl ze sestavy kvůli nemoci.

Promícháváním posádky utrpěla souhra. "Jedeme na maximum, ale stejně to není ono," popisuje Petr Vitásek, který po Aténách nahradil Kopřivu.

Konkrétně to bylo poznat i včera při opravách. Češi dlouho vedli, nakonec se propadli za Estonce a Kubánce až na třetí místo. Tohle může být důsledkem nesehranosti. V únavě je na vodě nejvíc vidět, jak se kdo v pojetí tempa liší.

"Na kilometru jsme měli na Kubánce tři vteřiny. Když o takový náskok přijdeme, asi nejsme připraveni na podobné závody," láteřil veslovod David Jirka. Zkušený parťák Jakub Hanák dodává: "Pokud někomu na posledních šesti stech metrech dojde, začneme se rozcházet v tempu a nejsme schopni odrážet útoky."

Přičtěte k tomu, že si Češi museli v hodně krátkém čase zvyknout na novou loď, nesedla jim ani dodávka nakoupených vesel, která si před odletem do Pekingu mohli vyzkoušet jen na jednom tréninku. Na jednom? Ano, to je šíleně málo. To všechno dohromady dává veslařskou bídu.

Porve se párovka v semifinále s krizí? "Už nám došlo, že tady asi nemáme na medaili. Ale zkusíme co nejlepší výsledek. Nemáme co ztratit," slibuje Vitásek.

. Stříbrný veslař z Atén letos jen smutně kouká ze břehu

Když chce do olympijské vesnice, musí žádat pořadatele o propustku. Jakmile jede závod párová čtyřka, kouká na ni ze břehu. Tomáš Karas, muž ze stříbrné party z Atén, je v Číně náhradníkem. "Když to vidím, je mi mizerně."

Tohle je vážně smutný příběh. Karas se na začátku sezony s "párovkou" pustil do klasické dřiny, ale kolem Vánoc ho začala bolet hlava. Lékaři po dlouhém vyšetřování zjistili: zápal mozkových blan. Byl v nemocnici, několik měsíců se kurýroval.

Když se 33letý rodák z Prahy konečně uzdravil, jeho místo v posádce bylo pochopitelně obsazené. Loď musela trénovat i bez něj. "Jenže prakticky mi pak nedali šanci," lituje Karas. "Přestože si myslím, že jsem se do formy dostal. V květnu jsme dělali zátěžové testy a já je měl ze všech nejlepší. Ale holt tam teď sedí někdo jiný."

Reprezentační trenér Přemysl Panuška oponuje: "Jistě, zrovna tohoto zátěžového testu si ceníme. Byl to ovšem jen jeden z řady ukazatelů, podle kterých jsme se rozhodovali." Aby bylo jasno: Karas kamarádům na olympiádě fandí. Povzbuzuje je, hecuje. Těžko však z mysli vypudí chmurné myšlenky. Představoval si to trochu jinak.

Vždyť se dokázal vrátit. Lékaři ho varovali, že s tréninkem musí začít pozvolna, jinak by si mohl odnést následky na celý život. Svedl to, postupně zvyšoval dávky. Čekal, kdy dostane šanci. Nebo kdy mu někdo řekne, ať s Pekingem nepočítá. "Jenže on mi to nikdo neřekl," vypravuje.

"Spíš tam byla ignorace. Pořád prodlužovali rozhodnutí, kdy mě vyzkouší. Nakonec jsem jel jen kvalifikaci dvojskifa. Cítil jsem, že to bylo proto, abych měl aspoň něco. Nikdo se nám nevěnoval, žádný trenér neměl čas."

Kolem sebe viděl pohledy typu: Asi by bylo nejlepší, kdybys skončil. Věk na to máš.

Jenže Karas je tvrdohlavec. Nevzdal se. A přestože to teď nevyšlo, nevzdává se ani do budoucna. "Myslím, že pořád můžu něco dokázat. Jestli budou mít kluci dál chuť jezdit párovku, byl bych pro zase to zkusit."  

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze