Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Neděle 22. října 2017 Sabina

Vlast, nebo smrt, volají Kubánci...

27 2004
Bagdád, Havana, Praha - Na havanském stadionu trénují kubánští olympionici pod obřím portrétem revolucionáře Ernesta Che Guevary. Než odletí na hry do Atén, uskuteční se pro ně zvláštní ceremoniál. Zakončí jej společným výkřikem „Vlast, nebo smrt. My zvítězíme!“ Stejně končí Fidel Castro své propagandistické projevy.

Baseballisté hromadně slibují: „Budeme bojovat důstojně, s patriotismem a absolutní odevzdaností. Odmítneme každou nabídku, která není v souladu s kubánskými principy.“

Nejeden však v minulosti emigroval. Olympijské zlato z baseballu je přesto pro politické vůdce věcí cti. Před čtyřmi lety podlehli Kubánci ve finále 0:4 Američanům, jenže ti se letos nekvalifikovali.

Špičkoví sportovci jsou údajně na Kubě striktními amatéry s měsíčním příjmem okolo 400 korun! Zdarma dostávají výstroj, stravu, ubytování, dopravu. „Sport by jim neměl přinášet ekonomické výhody.

Kultivuje jiné hodnoty, především patriotismus,“ říká Rene Romero, ředitel státního sportovního institutu. Na hry do Sydney 2000 cestovalo 238 olympioniků. Letos jich pojede jen 158. Zahraniční experti soudí, že vinu na tom má strádající ekonomika země.

Jose Ramon Fernandez, prezident olympijského výboru, naopak říká: „Nahrazujeme kvantitu kvalitou.“ V Sydney byli s 11 zlatými medailemi devátí v pořadí zemí.

...už nás nemučí, těší Iráčany 
Boxeři se připravují v maratonkách namísto speciální obuvi. Na centrálním stadionu je kráter od bomby. Judista Haidar Ali Lazem kráčí z tréninku domů a obává se, že ho zasáhnou ostřelovači.

Taková je realita iráckého sportu před hrami v Aténách. „Kdyby to bylo jednoduché, nebyla by to výzva,“ soudí Ali Lazem a sní o olympijské medaili, druhé v historii země. Boxer Bartham Naji, vítěz Arabských her, si agentuře AP posteskl, že stipendia a diety klesly v porovnání s minulým režimem na polovinu. „Ale aspoň se nemusíme bát represí,“ uznává.

Když stál v čele Iráckého olympijského výboru Udaj Husajn, syn diktátora, počítali olympionici s tvrdými tělesnými tresty a mučením.

Fotbalisty, jejichž výkon Udaje neuspokojil, potrestal tím, že museli kopat do těžkého železného míče se špičatými hřeby.

Sportovce, kteří se třeba jen opozdili na trénink, odváželi vládní agenti k mučení, natahovali je na skřipec. Jejich rodiny skládaly většinou nevratnou kauci, aby Udaj zamezil emigracím při zahraničních cestách.

A ženy se ztrácely v jeho harému. Některé byly později nalezeny mrtvé. „Máme teď problémy přesvědčit rodiče, aby dívky nechaly sportovat. Stále se bojí,“ vypráví Amer AbdelJabbar, generální sekretář národního olympijského výboru.

Do Atén vysílá nový Irák 31 sportovců. „Nezačínáme z nuly. Začínáme z minusu,“ říká Mounzer Fatfat, poradce ministra pro mládež a sport.

IRÁK. Trenér Mohsain Hadi (vlevo) připravuje irácké vzpěrače na aténskou olympiádu v jedné z bagdádských tělocvičen.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze