Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Čtvrtek 19. října 2017 Michaela

Voda je balzám na duši, říká Černá

21 2000
P r a h a - Má pověst stálice na domácím plaveckém nebi, sbírá medaile na mistrovství Evropy od roku 1993. Trénuje dvoufázově od svých deseti let. Závodí šestnáct roků. Nikdy nevyměnila trenéra, trenér se jí naopak nikdy nevzdal. Loni dostudovala, závěrečné zkoušky na inženýrku ekonomie složila v týdnu, v němž se stala i několikanásobnou mistryní republiky. Její gala disciplínou je polohový závod na 400 metrů. O sponzory nedbá a sponzoři nedbají o ni. Není ničím nápadná, jen svými výkony. Poletí na své třetí olympijské hry.
Kolik jste letos naplavala kilometrů?
Dva tisíce osm set, víc než jiné roky. Tohle je dlouhá sezona, cítím to na sobě. Plavu denně dvoufázově už od páté třídy, takže ty desetitisíce kilometrů už sotva někdo spočítá.

Pokládáte se spíš za vodního živočicha?
Voda je pro mě balzám na duši. Odreaguji se v ní, pohyb ve vodě si dokážu prožít, bývá to i blaho. Neberu vodu jako živel mimo mne, ale jako součást života. Mám pouze jednu podmínku, musí být teplá, aspoň sedmadvacet stupňů. Když se delší čas nedostanu do vody, mám pocit, že jsem ztratila kus sebe sama.

Pamatujete si vůbec, kdy jste byla naposled v rybníku nebo v řece?
Ne, jsem bazénový tvor. V přírodě je voda studená, a když k ní přijdu, ani mě moc neláká. Nemusím se do ní hrnout, vydržím to i bez koupání. Ráda ale plavu v moři. Já se vůbec neumím koupat, vlezu do vody a musím plavat.

ZÁVODĚNÍ NA PRVNÍM MÍSTĚ?

S trenérem Josefem Nalezeným trénujete od vašich deseti let, jste spolu jako nejznámější dvojice šestnáct roků. Jeden bez druhého nepředstavitelný. Je pro vás spíše tátou, nebo vám leze svými neustálými příkazy už na nervy?
Beru ho především jako autoritu, naprosto mu věřím. Bez něj bych nebyla ta Černá, kterou lidé znají. Neodmlouvám. To, co on naordinuje, tak to přesně je a bude. Ale on je otevřený i mému názoru, dovede naslouchat.

Vaše hádky o tom, jak byste měla jíst, abyste se mu neztrácela před očima, prosluly i v novinách. Tenkrát vyhrál on.
Říkalo se to a psalo se to. On si to myslel.

Vykáte mu?
Tykám mu od maturity. To je jeho zvyk, dodržuje ho léta. Plavce po maturitě vyzve, aby mu tykali. Připadá mi to sympatické.

Je pro vás závodění drogou?
Ne. Pokud vím, co je to droga, tak ne.

Smyslem života?
Součástí života, a to hodně významnou. Smysl života hledat ve sportu, to nebývá šťastné, potom se vám některé hodnoty pomíchají. To bych nechtěla.

Váš trenér ale tvrdí, a to s oblibou, že pokud plavání nestojí v životě na prvním místě a vystřídají ho tam lásky, škola, rodina, pak už mu není závodník plně oddán, což devastuje jeho motivaci.
To je moudré a chytré, asi má pravdu. Jenže, jak jsem to řekla? Smysl života hledám jinde.

CO TO JE, UŽÍVAT SI ŽIVOTA?

Prý s trenérem nikdy nemluvíte o konci kariéry, že to je pro vás tabu. Vy se bojíte chvíle, kdy odejdete?
Co přijde, to přijde. Plavání potřebuji, těžko se mi bude končit, ale jsem natolik silná, že to přežiju.

Doslechl jsem se, že při jedné krizi v těžkém předolympijském tréninku jste skoro brečela. Já jsem zničený člověk, stěžovala jste si, když vás bolelo koleno a píchalo v hrudníku při dýchání. To visela vaše kariéra na vlásku?
Někdy je toho pohybu moc. A chce se vám opravdu brečet. Jenže něco vás drží, ani snad za to vědomě nemůžete. Ale moje zdraví, to není žádná katastrofa. Alespoň zatím.

Můžete o sobě říci, jako šestadvacetiletá žena, že si užíváte života?
A co to je? Jsem spokojená s tím, co dělám, spokojená s přítelem, mám dobrého trenéra, posiluje mě zázemí v rodině. Nic mi neschází.

Neřekla jste, že jste šťastná. Jste?
Na to jsem zapomněla. Jsem šťastná.

Myslíte na vdavky?
Ne, nemám čas na myšlenky na svatbu. S Pavlem, je to cyklista, žijeme a bydlíme spolu dva roky. Tenhle styl nám spíš vyhovuje.

Budíte na první pohled dojem hezké, inteligentní ženy, snad trochu příliš skromné, daleko víc nenápadné než výstřední. Pokládáte se za intelektuálku, za introvertní stvoření?
Ne. Nepřipadám si uzavřená a nejsem taková.

POPULARITU NEPOTŘEBUJE

Jste pravým opakem plavkyně, o níž se po několik let nejvíce píše, Yvetty Hlaváčové. Rebelka, modelka, host prvních stránek magazínů, fotografovaná jako sexy objekt, obletovaná sponzory, majitelka dvou bytů, jezdící v luxusních automobilech. Nezáviděla jste jí někdy?

Z toho mě nepodezřívejte. Yvetta pluje životem prostě jinak než já. Uměla si zařídit zájem o sebe, je přitažlivá pro média i tím, jak se chová. A není to obyčejné psaní o obyčejné holce. Chodí na večírky, žije společensky, dokáže najít sponzory. Já ne, já žádného nemám. Vidíte, asi nejsem přitažlivá. Jen škoda, že Yvetta zatím nepokračuje i v dobrých výkonech, to by pak bylo opravdu o čem psát.

Vy popularitu nepotřebujete, nebo jí nechcete?
Nepotřebuji. Já vůbec nic moc extra nepotřebuji. Vím, že nemám bavoráky, že nežiju na vysoké noze, ale jsem takhle spokojená. Já spíš plavu, jak mě znáte, bez velkých řečí. A taky bez většího zájmu novinářů. To leda když se chystá olympiáda, nebo když se mi občas podaří zaplavat na nějakou medaili.

I když už jste inženýrkou ekonomie, plavání vás stále živí?
V první řadě jsem sportovní profesionálkou, placenou odborem ministerstva vnitra. Až ve druhé řadě učím na fakultě.

Co přednášíte?
Úvod do výpočetní techniky na Ústavu informatiky. Jako odborná asistentka jen s třetinovým úvazkem nedostanu ani dva tisíce. Je to pro mne vítaná i zábavná pojistka, abych úplně nezhloupla z tréninku. To se vám může stát. Myslím, že se to už dost často stalo.

PRVNÍ DEN MŮŽE VŠECHNO SKONČIT

Je pro vás trénink dřinou?
Teď ano, před olympiádou velkou dřinou.

Letíte do Austrálie tři týdny před závodem. To je strašná hromada času. Nebojíte se jakési prázdnoty stále stejných dní?
Budeme trénovat kousek od Brisbane a do Sydney přiletíme až čtyři dny před závodem. To je tak akorát k rozkoukání, nestačíme se nervovat prostředím. Bude se mi ale určitě stýskat, budu se cítit jinde. To nejde překonat, alespoň já to neumím.

Váš hlavní závod, vaše gala jako mistryně Evropy v krátkém bazénu v polohovém závodě na 400 metrů, čeká hned v první den plaveckých soutěží.
Nejen to, je to první závod vůbec, první číslo. Budu zahajovat. A taky třeba i končit. Dopoledne rozplavby a večer finále. Možná se mnou, možná beze mne. Všechny mé ambice se vejdou do pár hodin.

Motivace Hany Černé se jistě nevytratila samou účastí na olympiádě. Či snad máte mrazení v zádech, že by tomu tak mohlo být?
Účast jsem brala jako povinnost, jen jsem si oddechla. Chtěla bych výš, ale podle tabulek jsem přece jen kousek za předpokládanými časy ve finále.

Váš trenér prohlásil, že když je to vaše třetí olympiáda, tak už konečně taky do finále. Splníte mu přání?
Pokud poplavu ve svém osobním rekordu, tak možná ano.

Možná? Co je to za ambicióznost, kde zůstala motivace?
Nedávno jsem si listovala v tréninkovém deníku a s hrůzou jsem zjistila, že jsem si letos nezlepšila ani jeden osobák. Nejvyšší čas, abych to v Sydney napravila. Je to nezdolatelný cíl? Někdy, když to takhle cítím, obávám se, abych potom moc nesmutnila.

Polohový závod je přehlídka stylů, začíná motýlkem, pokračuje znakem, pak prsa a posléze kraul. Jak proplouváte tímhle vícebojem?
V motýlku se nesmím dát strhnout soupeřkami a plavat podle sebe, takzvaně zadarmo. Od znaku do toho šlapu. Prsa jsou mým nejslabším způsobem, musím tuhle stovku přežít. A při kraulu finiš do mrtva, točit rukama, kopat nohama. Pak pohlédnu na výsledkovou tabuli. Když je tam dobrý čas, v obrovské úlevě přestane všechno bolet.

Máte plavat ještě ve třech závodech. Proč tolik startů?
Tam jsem o třídu níž, bez velkých nadějí. Plavat se bude v Sydney po osm dní a já bych se měla chodit jen koukat? To by mě nebavilo.

VYBRAT PLAVKY? PROBLÉM

Kolik plavek sbalíte do kufru?

Tak šestery, možná osmery. Pro vlastní závod to ale budou jedny dvoje.

Dáte přednost klasickým krátkým, nebo módním s prodlouženými nohavicemi i rukávy?
Všichni poplavou v dlouhých, s fiktivní výhodou, že je to zrychluje. A já bych se měla objevit ve starých? Ale stejně se rozhodnu až na místě. V soustředění jsem zkoušela různou délku, nejdřív nad kolena, pak až ke kotníkům. A než jsem si vybrala, tak na mě zbyly jediné, které mají každou nohavici jinak dlouhou. Snad mi je v Austrálii firma vymění.

Opravdu věříte, že tyhle plavky zrychlují pohyb ve vodě?
V nějaký zázračný posun o vteřiny nedoufám, ostatně kdo ví, zda všechna ta měření nejsou jen pro reklamu? Je ale možné, že nějakou desetinku to opravdu udělá.

Někteří plavci se vyholují na pažích i nohou, vy jste si dala na nejkratší sestřih ostříhat hlavu. To jste podlehla současné dámské módě, anebo poplavete bez čepice a hlava by měla hladce prorážet vodu? Či snad tenhle sestřih byl přáním vašeho přítele?
Nechám si vlasy zase rychle narůst, co jiného, když se na sebe podívám. Mělo to být pohodlné do vody a ostatně jsem nepočítala, že budu od bazénu chodit mezi lidi. Jenže lidi chodí za mnou a pak mi kladou takové otázky.

Nikdy jsem vás neviděl nalíčenou. Vytváříte si image přírodního sportovního typu. Používáte vůbec make-up?
To by se dalo do roka spočítat na prstech jedné ruky. Kosmetický kufřík pro mne nemusí existovat.

Takže do Sydney s sebou žádné rtěnky?
Rtěnky? Ty jsem nikdy neměla v ruce. Vezmu si jen řasenku, pro všechny případy.

Jsou to vaše třetí olympijské hry. Zůstaly pro vás stále velkým sportovním svátkem?
Všichni to říkají, všichni tomu věří. Jsou výjimečné, jedinečné. Ano, je to pravda i pro mne. Mám stejný sváteční pocit. Odkud se bere, když je to hlavní stejné? Skočíme do vody a plaveme, jako všude jinde. Ale všechno ostatní je jiné.
Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze