Na sraz v hale ruzyňského letiště dorazil suverénně poslední, dlouho se loučil s přítelkyní. Jeho parťák Volf už vtipkoval, že odjede olympijský závod bez něj: „Druhou díru v lodi, kde sedává Ondra, zalátám.“
Indruch se obával o vlastní kánoi. „Bouchnou s tím, něco rupne a hned je průšvih,“ říkal. Na sobě měl bílé tričko, ostatní oranžové, všichni s nápisem Czech Team.
Před čtyřmi lety cestovali na hry do Sydney 24 hodin, teď jen tři, ale přes noc. „Stejně budeme nevyspalí,“ pronesl šéftrenér Jiří Pultera.
V letadle spořádali krůtí maso s rýží, než kolektivně usnuli. Po výstupu v Aténách se jim klížily oči. „Včera jsem byl na koncertu Tří sester, jsem nepoužitelnej,“ řekl Volf.
Hodiny ukazovaly 2.15, aténské letiště bylo takřka liduprázdné, jako by žádná olympiáda neměla za pět dní začít. Jen vlajky s pěti kruhy dotvářely kolorit.
Volf tvrdil: „Byli jsme tu na čtyřech soustředěních, nic nás nemůže překvapit.“
Štěpánka přesto zaskočili u akreditace otázkou „Ten pas je váš?“
Přitakal.
„Ale v přihlášce jste uvedl jiné číslo pasu.“
„Mám dva. Ten druhý je doma.“
„Tak počkejte.“
Jinému by zatrnulo. Atény jsou nejstřeženější hry všech dob, ve strachu z teroristů ověřují organizátoři každý detail.
Štěpánek přesto zůstal klidný. „Když vidí ten můj obličej, musí přece poznat, že ode mě žádné nebezpečí nehrozí,“ usoudil.
Záhy ho úřednice pustila na hry.
V Sydney trvala akreditační procedura tři hodiny, nyní pět minut.
Indruch si pověsil na krk kartu olympionika. „Je to víc cirkus, komerce a byznys, až pak sport,“ povídal. Nelíbí se mu, že přítelkyně, která ho přijede povzbudit, si nesmí vzít do hlediště ani lahev s vodou.
Ale vyhrát chce.
Ve čtvrt na čtyři v noci dorazili vodní slalomáři do domku, který si pronajali u trati. V deset dopoledne už trénovali.
„Být mistrem Evropy tady nic neznamená,“ řekl Indruch. „Ale cítím se asi nejlíp v kariéře. Teď se budu pár dní jen tak vozit, zvykat si na vodu.“ Volfovi a Štěpánkovi hráli v dubnu u olympijského kanálu českou hymnu, vyhráli tu závod Světového poháru.
