O následující turnaj v Salt Lake City už kvůli zranění přišel.
„Když jsem od doktora slyšel, že léčení bude trvat osm až dvanáct měsíců, nejdřív jsem si myslel, že se zbláznil. Když mi pak řekl, že mi budou nohu montovat, uvěřil jsem mu.“
Tentokrát se však Strakovi zdravotní trable naštěstí vyhýbají. Cesta do Turína by měla být volná.
Už vám občas, v tom kolotoči NHL, bleskne hlavou myšlenka na olympijský turnaj 2006?
Někdy jo, ale zbývají nám tu zápasy. Není moc času.
Není nakonec lepší, že nemáte čas se kvůli olympiádě nervovat?
Je. Ale možná jsme mohli mít v Turíně o dva dny víc, abychom si na sebe maličko zvykli. A taky na časový posun.
Jak vy ho snášíte?
Je to o trochu horší, letět zpátky do Evropy. Uvidíme. Dám si prášek na spaní a budu se v letadle snažit usnout. Když létáme domů s dcerou, nemůžeme spát. Teď to vyzkouším. Mělo by to být v pohodě.
|
Zase parťák k Jágrovi? Loni na jaře se na ledě vídeňské Stadthalle odehrávala dojemná scéna. V objetí tu stáli hokejisté Jaromír Jágr, Martin Straka a Jiří Šlégr. Všichni už předtím dobyli olympijské zlato. Teď se stali mistry světa. Poprvé. První dva budou bojovat o další olympijskou medaili. Ostatně, prošli toho spolu dost. Jsou to osvědčení parťáci na ledě i mimo něj. Nastoupili vedle sebe už na mistrovství světa 1994. Hráli spolu v Pittsburghu. K Naganu patří útok Jágr, Růžička, Straka. V reprezentaci jsou ti dva téměř vždycky spolu. Stejně tak teď v New York Rangers. Když v létě klub Straku ulovil, zdálo se to být i krokem k tomu, aby Jágr přestal váhat, zda nezůstane v Omsku. Reprezentační kouč Hadamczik už několikrát naznačil, že v Turíně bude spoléhat na souhry osvědčené z dřívějška i z klubů. Na zkoušení sestavy nebude před turnajem čas. „Jestli budu hrát s Jardou? To se uvidí. Je to jen trenérova volba, jak tým poskládá. Kam mě postaví, tam budu hrát,“ odvětí Straka. |
Zmiňoval jste dceru. Ale nechají vás prospat spoluhráči z Rangers? Poletí česká parta.
Kluci si prášek asi dají taky. To je jediné, o čem jsme se bavili.
NHL se zastaví až těsně před olympijským turnajem. Na co je nejtěžší se při tak rychlém přechodu do národního týmu přeorientovat?
Asi si zvyknout na led. Je o něco větší. Ale co se rozhodčích týká, na olympiádě se píská jako v NHL.
Jak moc vám může uškodit, že spolu před začátkem budete mít jediný trénink?
To budou mít všichni stejné. Není to nevýhoda jen pro nás.
Nemůže vás i další trochu svazovat to, že pro zlatou generaci je Turín poslední olympijskou zastávkou?
To ne. Ale poslední bude. To je jasný. Vancouver? Ani náhodou. (smích)
Co pro vás vlastně znamená vlajka s pěti kruhy?
Je to něco speciálního. Olympiáda je jednou za čtyři roky, je to veliká akce. Jsou tam opravdu ti nejlepší. A když je člověk ve vesnici, cítí to napětí. Opravdu je to něco jiného. A to město tím žije celou dobu.
Vybavíte si zajímavé setkání z vesnice s jinými sportovci?
Pamatuju si, že v Naganu byli vynikající kluci bobisti. Chodili s námi na jídlo, kecali jsme.
Bobisté se nechávají před každou olympiádou tetovat, je to jejich rituál, který patří vyvoleným reprezentantům. Podstoupil byste jej kvůli hrám taky?
Takové věci nedělám.
Stíháte sledovat, jak si před olympiádou vedou další čeští sportovci?
Zrovna jsem se díval na internet a četl něco o skokanovi Jakubu Jandovi. Takže vím. Anebo to sledují kluci a povídáme si o tom.
Na koho z českých sportovců byste si vsadil, že vyhraje zlato?
Na Katku Neumannovou. Je to makáč, líbí se mi, jak se chová, co ve sportu dělá. Vždycky, když někde je, má medaili.
A na český hokejový tým byste si taky vsadil?
Jasně. Bez toho by nemělo cenu tam jezdit.
