Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Sobota 21. října 2017 Brigita

Všichni berou, jen my ne

27 2000
Sydney - Nasajte vzduch, pořádně se nadýchněte. Necítíte sladkou vůni pokušení, štiplavý závan síry z pekelného zatracení, hořký pach viny? Ne, nic z toho fantazírování. Hala je klimatizována, vzduch čistý. A všichni dělají, že se jich to netýká. Vzpěračské hry musí pokračovat, byť vzpěračský sport je těžce zasažen dopingovými skandály. A jsou to vůbec skandály? Není to jen několik dalších pozitivních nálezů, které nemohou nic změnit? Kontroly zesílí, bude víc neopatrných hříšníků, kteří včas necukli se zobáním pilulek.

Když mluvíte s trenéry i vzpěrači, slyšíte to samé. Berou jiní, ostatní, jen my ne. Všichni to říkají, všichni se dušují. Je to úděsné, to vzájemné podezřívání. Co je úděsnější: bývá pravdivé. Vzpěračský sport má být vymazán z olympijské mapy. Takové návrhy padají se vší vážností. Říká se tomu kolektivní vina.

Ošidná věc, známe to z dějin. Co kdyby se přece jen našel jediný vzpěrač, je to tedy silně nepravděpodobné, který nikdy nezobal? Má trpět za všechny? MOV už ale ztrácí trpělivost. Vyřízněme alespoň jeden vřed, ten nejvíc páchnoucí, naléhá se.

Vzpírání by mělo na hrách zůstat. I s Kainovým znamením. Vzpírá se od první olympiády 1896. Zda se tenkrát dopovalo, není dokazatelné. Proč končit v roce 2000, kdy to dokazatelné je.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze