A teď si to vysvětleme s těmi aténskými medailemi. Nejdřív získal stříbro na dráze ve stíhacím závodě. Pak na vyprodaném velodromu vyhrál ve své kategorii - mužů s podkolenní amputací - kilometr s pevným startem. Jenže po sloučení všech zdravotních skupin a přepočtu výsledků podle koeficientu zůstal až devátý.
„Nestěžuju si, naopak, já to vítám. To je cesta proti inflaci paralympijských medailí,“ říká. „Podívejte se na počty účastníků v některých atletických soutěžích, jsou tam třeba jen čtyři lidi.“
O víkendu vyhrál královský silniční závod, když zbývajícím třem uprchlíkům nastoupil v posledním okruhu. O den později triumfoval i v časovce - zlatou však dostal jen jednu za součet disciplín.
Na omezení počtu medailí tak doplatil i při silniční cyklistice - byť je mezi handicapovanými sportem na nejvyšší úrovni. „Možná tři desítky cyklistů jsou profíci a všichni závodí se zdravými,“ připomene.
Sám ví, o čem mluví. Letos řádně prohnal peloton domácího mistrovského silničního závodu. „Na začátku se urval a nedal se dostihnout. Myslel jsem, že se někdo zbláznil. Buď on, nebo já,“ vyprávěl pak Petr Benčík z eD'systemu.
V etapových Lidicích skončil Ježek 24. ze stovky účastníků. Nebo v rakouském Deutschlandbergu dokonce vyhrál dva závody mezinárodního Týdne světové cyklistiky.
„Ta závodnická kvalita je jinde, je to pro mě vrcholná motivace,“ říká. Kluk z Prahy přišel o nohu v jedenácti letech, když ho srazilo auto.
Vyučil se protetickým laborantem a později začal jezdit na kole. Půl dne pracoval, půl dne trénoval a večer cestou domů usínal nad řídítky. S pomocí manželky Soni, zpěvačky kapely Blue Moon, v zimě zformovali vlastní profi-tým Fiat Smažík.
„Získal jsem čas na rehabilitaci, víc najezdit asi nemůžu,“ hodnotí první rok stáje, kde je i biker Jiří Chyba.
Za rok našlape 25 000 kilometrů, v diáři má úctyhodných šedesát závodních dní... A ještě k tomu je častým hostem v televizi nebo rozhlase.
Jak se podle něj mění paralympiáda? „Už to je hlavně o sportu. Nejsme jen atrakce jako dřív.“
