Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

VZPOMÍNKY NA KOREU: Dva rozdílné druhy olympijského ticha

Padžu, Jižní Korea. Vyhlídka na demilitarizovanou zónu a Severní Koreu (3. ledna 2018) | foto: Reuters

27 2018
Zápisník o olympiádě v Pchjongčchangu 2018: zase se ukázalo, že hry jsou až příliš propojené s děním ve světě, ale naštěstí se zároveň zase potvrdilo, že sport samotný tohle všechno dokáže převýšit.

Úplně jiné okamžiky, úplně jiné kulisy. Ale spojené pocitem, že jste se nachomýtli k čemusi hodně zvláštnímu.

Ze Severní Koreje fičela ledová meluzína a já se v demilitarizované zóně dalekohledem díval do nejizolovanější země světa, která zvlášť tady připomíná území nikoho. Divné, nepříjemné ticho zde vládlo.

O týden později jsem pod svahem v jihokorejském Čongsonu postával, bavil se s kolegy – a najednou se přihnal hurikán Ester. Ledecká vyhrála lyžařské super-G o setinu vteřiny a znovu přišlo až posvátné, hluboké mlčení, tentokráte zařízené absolutní senzací her.

Až poté přišel bujarý ryk a oslavy, byť stále zředěné tím, že tomu spousta přítomných (včetně šampionky samé) ne a ne uvěřit.

Právě tyhle dva momenty si uchovám v paměti; nejdéle, co to půjde. Proč?

Zase jsem si potvrdil, že v dnešním světě festival pod pěti kruhy bohužel není a nemůže být jakousi izolovanou oslavou sportu, ostrůvkem radosti obklopeným olympijskou bublinou. V Soči 2014 obavy z teroristů, v Riu 2016 strašák jménem zika, letos sousedství se zlým, nevypočitatelným a přezbrojeným režimem. Mimochodem, Tokio 2020 leží od Kimovy říše jen o kousek dál.

ZLATO. Česká lyžařka Ester Ledecká senzačně zvítězila v olympijském superobřím...

Ale zážitek číslo dvě pořád převýší ten první. Přes všechnu komerci a pravidla přísná pomalu jako na hranici mezi Jihem a Severem se na olympiádách stále objevují příběhy, jež působí snad zázračněji než vidina míru na Korejském poloostrově.

Jako ten o Ester Ledecké. Nebo o německých hokejistech ve finále. Nebo o tureckém skokanovi na lyžích. O 44leté finské hokejistce, která získala bronz v Naganu, porodila tři děti, vrátila se – a teď bere bronzovou „placku“ znovu. O tyrolském dobrodruhovi reprezentujícím Bolívii, jehož tu jako trenér vedl rakouský duchovní…

Sport rozhodně nevyřeší problémy světa, ale dokáže nabídnout dotek poezie, krásy, ba občas až téměř nadpřirozena. A proto byla i megaakce nazvaná Pchjongčchang 2018 inspirativní.

P. S. Organizačně to byly hry skvělé, sportovně pozoruhodné – a vizuálně smutné. Při pohledu na zvlněné a zalesněné kopce jsem se mnohokrát zastihl při představách, jak hezky tu musí být na jaře, v létě i na podzim, jen ne v těch zpropadených mrazech, protože z barev byla přítomná pouze hnědá. A zastesklo se mi po Riu.



Další z rubriky

Během ZOH strávili čtenáři na sportovních stránkách iDNES.cz 184 let

EVA VLAJKONOŠKA. Za čínskou výpravou se vydala na stadion také česká. Potřetí v...

VIDEO V olympijské příloze vyšlo během her v Pchjongčchangu tři sta článků, ten nejúspěšnější si...

Nashle v Pekingu! Vrátí se hokejisté do špičky? A jaká bude sestava?

RADOST NA STŘÍDAČCE. Česká hokejová reprezentace porazila ve druhém zápase...

Pchjongčchang (Od našeho zpravodaje) Po ukrutné neúrodě na počátku tisíciletí snad na českých zimních stadionech konečně zase začíná...

Koulování na vzestupu. Chce se stát novým olympijským sportem

Koulování má i svou soutěžní podobu. Momentka z MS 2017 v Německu.

VIDEO Japonsko chystá letošní ročník mistrovství světa v koulování a má ambiciózní plán - prosadit tento...



Najdete na iDNES.cz