Ještě něž slavností program začal, pózoval Václav Klaus ochotně před fotoaparáty nejen profesionálních fotografů, ale i samotných sportovců. S nimi se nechal zvěčnit i na společných snímcích a přitom s nimi vždy prohodil pár slov.
"Myslím, že tady nejsem jediná na fotografování," rozhlížela se rozpačitě kajakářka Štěpánka Hilgertová, když se jí zdálo, že už je terčem objektivů příliš dlouho. Cenných přírůstků do alba se dočkali ale téměř všichni.
"Kde je Kateřina? Kateřino zamávej," hledal prezident střelkyni Kůrkovou. Skupinové foto si vyžádaly basketbalisty. "Nemusely mě přemlouvat. Je to můj sport a nevidím se s nimi poprvé," pokyvoval hlavou Václav Klaus.
V bleděmodrých košilích (muži s kostkovaným vzorem, ženy s proužky), v béžových kalhotách a v šedých botách to Čechům náramně slušelo. Mezi sportovci z Gruzie, Grenady, Seychel a Surinamu, kteří se dočkali přivítání krátce před nimi, jasně vynikali.
Vedoucího výpravy Františka Dvořáka uvítal na pódiu v mezinárodní zóně starosta olympijské vesnice, česká vlajka se na stožáru zatřepetala za zvuků státní hymny přesně v 17:22 řeckého času. Následoval kulturní program v podání řeckých moderních tanečníků.
"No na mě to bylo trošku moc umění, čekala jsem něco zajímavějšího," zhodnotila program plážová volejbalistka Eva Celbová. "Ale abych řekla pravdu já tohle moc neprožívám, zážitek na který se opravdu těším bude zítřejší slavnostní zahájení."
Chvíle s prezidentem republiky pro sportovce ještě zdaleka neskončilY. V jejich doprovodu si prohlédl olympijskou vesnici a večer se sešli na recepci na českém velvyslanectví v Aténách.
