Zaskákala si ve finále olympijských her v Atlantě i v Sydney. V roce 1999 vybojovala stříbro na halovém MS a v téže sezoně jí jen těsně unikla medaile na šampionátu pod otevřeným nebem.
Zařadila se do klubu výškařek, které pokořily dva metry. "Se skákáním jsem zažila pěkné chvíle," pokyvuje hlavou. "Ale už na to nemám," dodává důrazně.
"Vzpomínat ale budu na úspěchy i neúspěchy. Obojí ke sportu patří, bez jednoho by nebylo druhé. Pády dolů přece předcházejí vzlety nahoru," přibližuje svou filozofii.
Život se jí změnil po posledních hrách v Sydney, když přivedla na svět syna Ondřeje. "Dokázala jsem se vrátit, jenže do optimální formy jsem se už nikdy nedostala. Ale rozhodně toho nelituju, rodina je pro mě všechno," tvrdí.
A tak začala skákat hlavně pro radost. "Tu mi ale kazila častá zranění. Trápila mě záda i bolavý loket," vypočítává. Přesto se rozhodla udělat maximum pro to, aby se podívala na svou třetí olympiádu. "To se nakonec povedlo a já v přípravě udělala všechno pro to aby to v Aténách vyšlo. Svědomí mám čisté. Jenže celou sezonu mi to neskákalo, forma nepřišla."
V aténském závodě zvládla na první pokus 185 cm, na 189 cm však už třikrát ztroskotala. "V tretrách mi strašně tuhnou achillovky a já pak nemůžu běžet. Přemýšlela jsem o tom, že budu skákat v maratonkách," svěřovala se. "V tréninku jsem v nich skočila 185 cm, což je slušné. Jenže na olympiádě by to bylo hodně divné. Navíc 195 cm by se v nich asi skočit nedalo."
Svou budoucnost vidí v jasných konturách. "Budu učit na brněnské fakultě sportovních studií, to bude vedle rodiny moje hlavní náplň. A jestli nějakým způsobem zůstanu u atletiky? To zatím nevím, uvidíme," říká rodačka ze slovenské Šaĺy.
Netuší, zda se se jí po atletickém životě zasteskne. "Trenér mi říká, abych si chvíle se skákáním užívala. Jenže kdybych chtěla pokračovat na úrovni, musela bych jít do Prahy. A já bydlím v Brně a stěhovat se nechci. To už nejsem ochotná obětovat," tvrdí přesvědčivě.
Zároveň ví, že v brněnských podmínkách se dál vrcholová výška dělat nedá. "Musela bych mít za zadkem trenéra, aby mi hlídal techniku. Loni v létě jsem skákala sama a ono se to projevilo až teď," pokyvuje hlavou. "Výška je hodně technická disciplína, když z toho člověk vyletí, špatně se do toho dostává.
Teď si chce užít závěr aténské olympiády. "Hlavně půjdu zafandit Honzovi Železnému ve finále oštěpu," těší se. Po návratu domů jí čeká úplně poslední závod v kariéře. "Ještě půjdu čtvrtého září finále extraligy v Pardubicích," potvrzuje.
A pak dá světu atletiky sbohem. Rozlučku však žádnou neplánuje. "Kdepak. Prostě skončím a hotovo," směje se.
