Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Úterý 17. října 2017 Hedvika

Žádný soudný člověk se neupíná k jednomu závodu, říká skikrosař Kraus

Skikrosař Tomáš Kraus | foto: Vítek Ludvík

4 2010
Dát si přes hlavu ještě kapuci, která mu při sprintu plandá za černou mikinou, vypadal by jako legendární boxer Rocky. "Teď už ne, ale před sedmi lety jsem si jako Rocky opravdu připadal," vypráví Tomáš Kraus. Zadýchává se a potí, za barákem doma v Děčíně zrovna běhá rovinky.

Je ráno 1. ledna, na kopec Chmelák proudí procesí lidí na novoroční procházku a Kraus maká. "Nazdar Krausíku, ty si fakt neodpočineš," haleká parta pejskařů. "Musím. Odpočívat budu jindy."

Tenhle přemýšlivý chlapík s modrýma očima může za 47 dní klidně vyhrát olympiádu. V disciplíně zvané skikros, v níž sjezdaři ve skupince bojují v prudkém a vlnitém korytu loket na loket, patří k absolutním hvězdám. V pětatřiceti se poprvé v životě ukáže na olympiádě. Stejně jako celý skikros. Ale zpátky k Rockymu...

Kapitola I – Kraus kometa

Psal se listopad 2002 a ve francouzském středisku v Tignes se jel poprvé Světový pohár ve skikrosu. Premiéra jako hrom, týmy nadupané, lyžaři nahecovaní. Kraus tam přijel spíš ze zvědavosti, jasný outsider. "Nikdo si mě nevšímal, nikdo mě nebral vážně," vzpomíná.

Vyberte si sportovce, o kterém si chcete přečíst

Dostal se z kvalifikace mezi nejlepších 32 do vyřazovacích jízd: "A najednou stojím v cíli finále, koukám jako blázen a ostatní civí zrovna tak. Já vyhrál."

Dali mu šek na 4 500 eur, což ho šokovalo ještě víc. I když výborně lyžoval a patřil do reprezentačního týmu v alpském lyžování, peněz měl málo. Každou sezonu končil v minusu. Aby se dostal aspoň na nulu, vždycky po sezoně prodal lyže, nájem musela platit přítelkyně.

Kapitola II – Kraus šampion

Zastávka v Tignes mu změnila život. Ve skikrosu našel impulz, který potřeboval. Alpské disciplíny ho přestaly bavit, tahle show měla jiné kouzlo.

Na startu stojí čtyři borci, prudce vyrazí, řítí se výmoly v klopených zatáčkách, skáčou po hrbech, strkají se, padají, průměrná rychlost bývá vyšší než 70 kilometrů v hodině. Kdo je první v cíli, vítězí.

"V téhle disciplíně se snoubí všechno, co mě baví. Každý závod je jedinečný, svým profilem, podmínkami, soupeři, a ty musíš být pokaždé připravený. Je to adrenalin," říká Kraus po další rovince v čerstvě napadaném sněhu.

Dřív skikrosaře považovali spíš za partu zkrachovalých sjezdařů, jenže ten sport je teď na olympiádě. Kvůli strhujícím závodům, napětí i popularitě.

Kraus, který během kariéry zvládl vystudovat Strojní fakultu Technické univerzity v Liberci, bude jedním z olympijských favoritů. "Nemluvíme o zlatu nahlas, ale všichni víme, proč to děláme," říká reprezentační trenér Vladimír Augusta.

České olympijské naděje

Dnes čtěte

Tomáš Kraus

Již vyšlo

Martina Sáblíková
Nikola Sudová

Další díly

(v abecedním pořadí)
Běžec na lyžích Lukáš Bauer
Krasobruslař Tomáš Verner
Hokejista Tomáš
Vokoun
Sjezdařka Šárka Záhrobská

Vyberte sami vaši naději:

Poslední, osmý díl seriálu si zvolí sami čtenáři: vyberte ze seznamu ZDE

Po slavné premiéře se sice Kraus dva roky nedostal do finále, ale pak díky zkušenostem, rychlému startu, dravému stylu a citu pro skluz začal excelovat: dvakrát vyhrál mistrovství světa a čtyřikrát se stal celkovým vítězem Světového poháru!

Kapitola III – Kraus dříč

Dodnes považuje za posvátný den, když jako malý našel pod stromečkem lyžičky se sněhulákem. I když výborně jezdí na windsurfingu a propadá golfu, lyžování stojí pořád nejvýš.

Už v roce 1998 se málem dostal na olympiádu, ve slalomu. Olympijské šance se dočká až letos, a proto dře. "Každý podzim řeším, co mě u toho drží. Stojí mi ta dřina za to? Loni jsem byl nalomený, ale hned při první ostré jízdě jsem pochopil, že je to pořád ten způsob života, kterým chci žít. A letos je jedna extra výzva – olympiáda," rozjímá.

Proto se do přípravy pustil o měsíc dřív, už v půlce srpna byl na sněhu v Argentině.

Kapitola IV – Kraus táta

Je to pořád dokola: Kraus lyžuje, trénuje, posiluje, jezdí na kole, běhá a s terénním Nissanem pendluje po Evropě. Během tří let, co na tmavém autě stojí velkým písmeny jeho jméno, najezdil 115 tisíc kilometrů.

Tak třeba v posledních dnech: 23. prosince se vrátil z Itálie, 27. prosince odjel na třídenní trénink do Rakouska a 2. ledna zase do Alp. S manželkou Lenkou je málo, u pondělních druhých narozenin dcerky Lucky zase nebude, protože má v úterý Světový pohár v St. Johannu.

"Kdybych schválně nevynechal dva závody, tak se doma objevím až někdy v půlce března. I tak jsem s holkama strašně málo. Musím jim to v létě vynahradit, to se od nich nehnu."

Kapitola V – Kraus kaskadér

Skikrosař Tomáš Kraus

Adrenalin má Kraus v krvi. Skáče s padákem, libuje si v potápění, v červenci 2007 dokonce sjel jeden z extrémních žlebů Lomnického štítu. Na štěrku a kamení! "I tam ukázal, jaký je bojovník. Nechtěl prohrát, byť šlo jen o naši sázku," vzpomíná lyžařský freerider Robin Kaleta.

On sjel strmou skálu ve sněhu, kaskadér Kraus na suchu. Stačila jediná chyba a sázka se změnila v šílený karambol. Kraus svištěl 500 metrů po kamenech, jen držel rovnováhu a devastoval lyže. Přežil...

Před letošní sezonou si padák i další riskantní kousky odpustil. Kvůli olympiádě. Ani na Nový rok neměl pauzu. Zatímco desítky lidí šlapou na kopec Chmelák, aby se pokochali výhledem na Labe, Kraus pokračuje ve sprintech. "Lyžování je vlastně statický pohyb, potřebuju, aby ve mně zůstala i výbušnost, kterou využívám hlavně při startu."

Kdyby nesněžilo, hází za sebe větvičku jívy. Připraví se na start, odhodí větývku, a jakmile uslyší, že dopadla na asfalt, prudce vypálí. Imituje tím start ve skikrosu, který je mimořádně důležitý. "Zkoušel jsem za sebe házet sněhovou kouli, ale není slyšet, proto startuju nanečisto," vypráví.

Skikrosař Tomáš KrausSkikrosař Tomáš Kraus

Ve středisku Cypress Mountain to 21. února nanečisto nebude. Kraus bude stát na startu svého prvního a dost možná taky posledního olympijského závodu.

Startér řekne jen dva pokyny. "Riders ready – Jezdci připravit." A pak: "Five seconds – 5 vteřin."

V té chvíli, od nuly do pěti vteřin, může kdykoli spadnout startovací brána a jede se. Na olympiádě by se nakonec mohlo Krausovi zatraceně hodit, že doma na Chmeláku startoval podle toho, kdy za ním při tréninku dopadla malá větévka jívy.

Na olympiádě mě uspokojí finále

Sám říká, že tahle sezona je psycho. Skikros ještě nikdy nebyl na olympiádě, takže i tihle odvážní a pohodoví lyžaři jsou nezvykle nervózní. "Všechny týmy jsou vystresované, což je škoda. Zábava mizí, každý výsledek se bere mnohem vážněji než dřív," tvrdí Tomáš Kraus, česká medailová naděje.

Skikrosař Tomáš Kraus


A co vy? Pojedete si pro zlato?
Každý, kdo se pohybuje v první třicítce, ve skrytu duše doufá, a já nejsem výjimka. Ale rozhodně se zatím tak daleko nekoukám. Až budu stát na startu, tak budiž, ale teď musím krok po kroku. Přemýšlet teď o tom, jak domů přivézt zlato? To není ten správný způsob přípravy, aby se to zlato přivezlo. Ano, dělám všechno pro to, abych vyhrál, ale je tolik okolností, které to můžou zhatit.


Co vás tedy na olympiádě uspokojí?
Finále. Když jsi ve finále, znamená to jediné: ten den jsi na tom výborně a všechny věci se sešly, takže paráda. A ve finále už je to jen boj. Já prostě jedu na olympiádu ukázat, co jsem se během těch let naučil.


Byla by vůbec vaše kariéra bez olympijské účasti naplněná?
Určitě ano. Teď je to sice extra bonus, extra výzva, ale nebýt skikros na olympiádě, žil bych stejně a skikros by pro mě zůstával pořád bezva.


Ovšem pro spoustu sportovců jsou olympijské hry smyslem života.
Žádný soudný sportovec, aspoň mého naturelu, se neupíná k jednomu závodu. To nejde. Připravuju se, jak nejlíp umím, ale věcí, které se můžou pokazit, je strašně moc.


Jak to tedy prožíváte?
Nedělám z toho vědu. Někdy vyhraju závod Světového poháru tak snadno, že tomu nevěřím. A pak přijedu na Mísečky a vyhrát je strašně těžké, protože se na mě všichni soustředí. A to je přesně ta chvíle, kdy musím dokázat, že jsem ten závodník, kterého jen tak někdo neporazí.


Mimochodem, olympijská trať v Cypress Mountain vám vyhovuje?
Docela jo. Je relativně těžká, má dost ostrých zatáček, skoky a terénní vlny. Nejsou tam dlouhá místa, ve kterých bych jen seděl ve sjezdovém postoji. A já mám rád, když se něco děje.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze