Je ráno 1. ledna, na kopec Chmelák proudí procesí lidí na novoroční procházku a Kraus maká. "Nazdar Krausíku, ty si fakt neodpočineš," haleká parta pejskařů. "Musím. Odpočívat budu jindy."
Tenhle přemýšlivý chlapík s modrýma očima může za 47 dní klidně vyhrát olympiádu. V disciplíně zvané skikros, v níž sjezdaři ve skupince bojují v prudkém a vlnitém korytu loket na loket, patří k absolutním hvězdám. V pětatřiceti se poprvé v životě ukáže na olympiádě. Stejně jako celý skikros. Ale zpátky k Rockymu...
Kapitola I – Kraus kometa
Psal se listopad 2002 a ve francouzském středisku v Tignes se jel poprvé Světový pohár ve skikrosu. Premiéra jako hrom, týmy nadupané, lyžaři nahecovaní. Kraus tam přijel spíš ze zvědavosti, jasný outsider. "Nikdo si mě nevšímal, nikdo mě nebral vážně," vzpomíná.
Vyberte si sportovce, o kterém si chcete přečíst |
Dostal se z kvalifikace mezi nejlepších 32 do vyřazovacích jízd: "A najednou stojím v cíli finále, koukám jako blázen a ostatní civí zrovna tak. Já vyhrál."
Dali mu šek na 4 500 eur, což ho šokovalo ještě víc. I když výborně lyžoval a patřil do reprezentačního týmu v alpském lyžování, peněz měl málo. Každou sezonu končil v minusu. Aby se dostal aspoň na nulu, vždycky po sezoně prodal lyže, nájem musela platit přítelkyně.
Kapitola II – Kraus šampion
Zastávka v Tignes mu změnila život. Ve skikrosu našel impulz, který potřeboval. Alpské disciplíny ho přestaly bavit, tahle show měla jiné kouzlo.
Na startu stojí čtyři borci, prudce vyrazí, řítí se výmoly v klopených zatáčkách, skáčou po hrbech, strkají se, padají, průměrná rychlost bývá vyšší než 70 kilometrů v hodině. Kdo je první v cíli, vítězí.
"V téhle disciplíně se snoubí všechno, co mě baví. Každý závod je jedinečný, svým profilem, podmínkami, soupeři, a ty musíš být pokaždé připravený. Je to adrenalin," říká Kraus po další rovince v čerstvě napadaném sněhu.
Dřív skikrosaře považovali spíš za partu zkrachovalých sjezdařů, jenže ten sport je teď na olympiádě. Kvůli strhujícím závodům, napětí i popularitě.
Kraus, který během kariéry zvládl vystudovat Strojní fakultu Technické univerzity v Liberci, bude jedním z olympijských favoritů. "Nemluvíme o zlatu nahlas, ale všichni víme, proč to děláme," říká reprezentační trenér Vladimír Augusta.
České olympijské nadějeDnes čtěte
|
Kapitola III – Kraus dříč
Dodnes považuje za posvátný den, když jako malý našel pod stromečkem lyžičky se sněhulákem. I když výborně jezdí na windsurfingu a propadá golfu, lyžování stojí pořád nejvýš.
Už v roce 1998 se málem dostal na olympiádu, ve slalomu. Olympijské šance se dočká až letos, a proto dře. "Každý podzim řeším, co mě u toho drží. Stojí mi ta dřina za to? Loni jsem byl nalomený, ale hned při první ostré jízdě jsem pochopil, že je to pořád ten způsob života, kterým chci žít. A letos je jedna extra výzva – olympiáda," rozjímá.
Proto se do přípravy pustil o měsíc dřív, už v půlce srpna byl na sněhu v Argentině.
Kapitola IV – Kraus táta
Je to pořád dokola: Kraus lyžuje, trénuje, posiluje, jezdí na kole, běhá a s terénním Nissanem pendluje po Evropě. Během tří let, co na tmavém autě stojí velkým písmeny jeho jméno, najezdil 115 tisíc kilometrů.
Tak třeba v posledních dnech: 23. prosince se vrátil z Itálie, 27. prosince odjel na třídenní trénink do Rakouska a 2. ledna zase do Alp. S manželkou Lenkou je málo, u pondělních druhých narozenin dcerky Lucky zase nebude, protože má v úterý Světový pohár v St. Johannu.
"Kdybych schválně nevynechal dva závody, tak se doma objevím až někdy v půlce března. I tak jsem s holkama strašně málo. Musím jim to v létě vynahradit, to se od nich nehnu."
Kapitola V – Kraus kaskadér
Adrenalin má Kraus v krvi. Skáče s padákem, libuje si v potápění, v červenci 2007 dokonce sjel jeden z extrémních žlebů Lomnického štítu. Na štěrku a kamení! "I tam ukázal, jaký je bojovník. Nechtěl prohrát, byť šlo jen o naši sázku," vzpomíná lyžařský freerider Robin Kaleta.
On sjel strmou skálu ve sněhu, kaskadér Kraus na suchu. Stačila jediná chyba a sázka se změnila v šílený karambol. Kraus svištěl 500 metrů po kamenech, jen držel rovnováhu a devastoval lyže. Přežil...
Před letošní sezonou si padák i další riskantní kousky odpustil. Kvůli olympiádě. Ani na Nový rok neměl pauzu. Zatímco desítky lidí šlapou na kopec Chmelák, aby se pokochali výhledem na Labe, Kraus pokračuje ve sprintech. "Lyžování je vlastně statický pohyb, potřebuju, aby ve mně zůstala i výbušnost, kterou využívám hlavně při startu."
Kdyby nesněžilo, hází za sebe větvičku jívy. Připraví se na start, odhodí větývku, a jakmile uslyší, že dopadla na asfalt, prudce vypálí. Imituje tím start ve skikrosu, který je mimořádně důležitý. "Zkoušel jsem za sebe házet sněhovou kouli, ale není slyšet, proto startuju nanečisto," vypráví.
Ve středisku Cypress Mountain to 21. února nanečisto nebude. Kraus bude stát na startu svého prvního a dost možná taky posledního olympijského závodu.
Startér řekne jen dva pokyny. "Riders ready – Jezdci připravit." A pak: "Five seconds – 5 vteřin."
V té chvíli, od nuly do pěti vteřin, může kdykoli spadnout startovací brána a jede se. Na olympiádě by se nakonec mohlo Krausovi zatraceně hodit, že doma na Chmeláku startoval podle toho, kdy za ním při tréninku dopadla malá větévka jívy.
Na olympiádě mě uspokojí fináleSám říká, že tahle sezona je psycho. Skikros ještě nikdy nebyl na olympiádě, takže i tihle odvážní a pohodoví lyžaři jsou nezvykle nervózní. "Všechny týmy jsou vystresované, což je škoda. Zábava mizí, každý výsledek se bere mnohem vážněji než dřív," tvrdí Tomáš Kraus, česká medailová naděje.
|
