Na pódiu hotelu Hilton přebrala cenu za 8. místo v anketě Sportovec roku a s mikrofonem v ruce promluvila i ke svému otci-trenérovi: "Tati, prožíval jsi se mnou celou tu dlouhou cestu, na které nás potkaly úspěchy i neúspěchy. Díky."
| 10 nadějí MF DNES pro ZOH v Turíně 2006 |
V únoru přijde zúčtování jejich společné práce v olympijském Turíně.
Když se řekne olympiáda, která nejstarší vzpomínka se vám vybaví?
Salt Lake City.
Teprve Salt Lake City? Co třeba Nagano? Tehdy vám bylo dvanáct. Copak jste u televize neprožívala hokejové šílenství?
Asi jsem se dívala, jenže nijak mi to neutkvělo v paměti. A lyžařské závody z Nagana už vůbec ne. Já ani nikdy o olympiádě nesnila. Se Salt Lake City už to bylo jiné, tam byli táta s bráchou, s Petrem jsem na dálku prožívala jeho Super G. Ale ještě jednu scénu si od televize vybavuju: jak Kosteličová připravila v Super G o medaili Meissnitzerovou. Ta potom vztekle praštila holí a rozbrečela se.
Reagovala byste v takové situaci podobně?
Spíš ne. Emoce nedávám navenek tolik najevo. Radši bych ronila slzy v ústraní, aby mě nikdo neviděl.
Umím se i vztekat
Působíte jako klidná, rozvážná dívka. Prozraďte, kdy opravdu vybouchnete?
Málokdy. Ale bývám vzteklá, když mi něco dlouho nejde. Naposledy v létě. Byla jsem poprvé na vodních lyžích a ani na osmý pokus se mi na nich nepodařilo vstát z vody.
A co ten pláč? Kdy naposledy vás lyžování rozplakalo?
V březnu při kombinačním sjezdu v San Sicariu. Prožívala jsem tehdy moc hezké období, měla jsem bronz z Bormia a vyhrála juniorské mistrovství světa. Tréninky v San Sicariu se mi povedly, a tak jsem věřila, že udělám pořádné body do svěťáku. Jenže při závodě jsem najela lyží na skrytý kámen, zničila ji a spodní půlku trati vůbec nemohla jet. To jsem strašně obrečela. Připadalo mi nespravedlivé, proč zrovna já musela chytit ten šutr.
Váš otec tvrdí, že alpské lyžování je jedním z nejméně spravedlivých sportů. Souhlasíte?
Neorientuju se v jiných sportech, nemohu soudit, jestli třeba atleta ve vnitřní dráze ovlivňují větrné proudy. Ovšem můj sport je dost nespravedlivý: rozhodují o vás počasí, startovní číslo, kvalita trati i lyží. Tím se každý musí prokousat.
Turín, to bude chaos
Vraťme se k olympiádě. Řeknu vám několik pojmů, které s ní souvisejí, a vy mi prosím povězte, co vás první napadne. Sláva.
Úspěchu se dá komerčně využít. Ale pro mě je důležitý i můj vnitřní pocit. To, co cítím po závodě jen já.
Byznys.
Je na olympiádě obrovský. Co jsem slyšela, sportovci jsou tam hodně vzadu a všechno se dělá pro VIP hosty.
Chaos.
Počítám s tím, že Turín bude jeden velký chaos. Závodník je svázaný nařízeními, nesmí chodit v tomhle, ukazovat se s tímhle, musí podepsat olympijské smlouvy s nesmyslnými požadavky. A navíc ta doprava! Chtějí nám zakázat auta. Prostě problémů přibývá. Táta se kvůli tomu často hádá po telefonu.
Nervozita.
Bude? Nebude? Nevím. Ještě jsem olympijskou atmosféru nezažila.
Jiné sporty.
Brácha chtěl jít v Salt Lake City na hokej, ale většinu lístků si údajně rozebrali funkcionáři. Nemyslím, že se v Turíně na jiné sporty dostanu. A když už, tak mě dost láká biatlon.
Exoti.
Jsou atrakcí pro diváky, pro mě ne. Já se na ně dívat nebudu.
Na podzim jste prohlásila, že se do Turína ani netěšíte. Už jste poopravila názor?
A proč bych měla? Tři týdny strávím na jednom místě kvůli třem závodům. Kdo ví, jaké tam budou tréninkové podmínky. Radši mám svěťák, kde za čtyři dny odjedeme dva závody.
Pořád se tedy netěšíte?
Ne. Beru to prostě tak, že v únoru je olympiáda.
Sejdete se tam i s bratrem, který s sebou vozí po závodech velkou sbírkou DVD. Jaký film si vyberete před olympijským slalomem na zlepšení nálady?
Určitě komedii. Miluju ty francouzské s Belmondem nebo Funesem. Jeho Četníky už znám nazpaměť. Na vyprázdnění hlavy před závodem se mohou hodit.
Abyste zase mohla myslet na medaili?
Medaile? Záleží na tom, jestli se mi do té doby ve svěťáku povede skončit na bedně. Potom o ní budu uvažovat.
Před letošním světovým šampionátem v Bormiu jste na "bedně" ani jednou nebyla...
... a taky jsem na medaili před prvním kolem nemyslela. Připadala mi daleko.
Jak byste ji v Turíně oslavila?
Na oslavy netrpím, nerada bývám středem pozornosti. Nejsem šťastná, ani když mi zpívají Happy birthday. Vystačím si s příjemným posezením po sezoně v rodinném kruhu.
Ve středu pojedete ve Špindlerově Mlýně poprvé závod Světového poháru na českém území. Ten bude i testem vaší psychické odolnosti, že? Tlak domácího prostředí může být značný.
Já vím. Zatím si říkám: Nebudu nervózní. Ale nevím, co se mnou provede, až se postavím na start. Určitě to bude dobrý test. Psychika se musí stále trénovat.
Jak? Díváte se na horory?
To ne. Ale snažím se poznat samu sebe a oddělit se od okolního prostředí. Před závodem jsem myšlenkami v tunelu, kam smím jen já a můj tým.
Buší vám na startu srdce?
Buší, hodně. Buší každému.
A potom na trati? Co vnímáte?
Jen tu trať, jinak nic. Často dojedu do cíle a známí mi říkají: Slyšela jsi nás, jak ti fandíme? Jenže já neslyším nic. Ani jak hlasatel říká mezičasy.
Skoro všichni fanoušci budou ve Špindlerově Mlýně fandit především vám, to jste ještě nezažila. Uvědomujete si to?
Jasně. Zrovna jsem se dívala na internetovou stránku, kde je anketa "Kdo vyhraje ve Špindlu?". Vedu, se 36 procenty hlasů... Je hezké, že mi lidi tak věří. Netvrdím však, že pokud neskončím na bedně, budu zklamaná.
Co tedy bude úspěchem?
Do desítky ve slalomu, do třicítky v obřím slalomu.
V létě chci vypadat dobře
Novinkou je pro vás i účast na slavnostním vyhlášení ankety o Sportovce roku. Jak dlouho vznikal váš účes?
Skoro hodinu v kadeřnickém salonu u slečny Kláry. Chtěla jsem změnu, proto jsem se poprvé v životě nechala odborně učesat.
Ráda se zkrášlujete?
Jako každá ženská.
Kolik času denně trávíte před zrcadlem?
V zimě moc ne. Nasadím helmu, zabalím se do bundy. Zato přes léto chci vypadat dobře.
Na sobě máte černé kalhoty a bílou košili. Neuvažovala jste o večerních šatech?
Nechtěla jsem si hrát na dámu. Oblékla jsem se napůl sportovně a napůl elegantně. Abych se cítila dobře.
Kolik peněz třeba utrácíte za oblečení?
Nakupuju jen v létě. Jdu s kamarádkou a dokážu naráz utratit tři čtyři tisíce. A potom si třeba měsíc nekoupím vůbec nic, ani tričko.
Co vánoční dárky? Ty už jste stihla nakoupit?
Poslední dobou Vánoce zase tak moc nedržíme. Jsme rozlítaná rodina, brácha s mámou dorazí ze závodů teprve den před Štědrým dnem. Dárky si nekupujeme, koledy nezpíváme. Stačí, že si uděláme hezký večer.
S nízkokalorickou stravou správných sportovců?
To zas ne. Cukroví neodmítnu, kokosovou roládu jsem snědla už teď. Na Štědrý večer dělá maminka vynikající bramborový salát. K tomu řízek. A asi si zakážeme celý večer mluvit o lyžování.
To dokážete? Vždyť na Štědrý den pravidelně i trénujete.
Tu hodinu to snad bez lyžařských řečí vydržíme.
|
Ráda sjížděla po zadku ke škole Víte, že ze školy se vracela malá Šárka Záhrobská v rozervaných kalhotách? Základní vzdělání získávala střídavě v Praze a v Krkonoších, kde mají Záhrobští chalupu na Benecku. Ve vesnici Vítkovice chodila do venkovské malotřídky, v jediné třídě byla se žáky z několika dalších ročníků.
"S učením tam neměla problémy díky tomu, že byla z Prahy vycepovaná," říká lyžařčin otec Petr. "A když přinesla špatnou známku, logicky ji zdůvodnila: Nebyla jsem připravená." Problém však vyvstal s cestou do školy. Od chalupy totiž sbíhala ke škole po stopadesátimetrovém kopci. Ale vlastně většinou nesbíhala... "Celý ten kopec totiž projela po zadku, takže domů pravidelně přicházela v rozervaných kalhotách," vypráví otec Záhrobský. Jaká ještě byla jeho dcera, dnes elitní světová lyžařka, v dětských letech? Hravá a pracovitá. "Když jsem udělal seno, s bráchou na něm tři noci spali. Strašně je tehdy bavil zálesácký život," líčí otec. Každému tehdy chtěla malá Šárka pomáhat. S maminkou ráda vařila i pekla vánoční cukroví, ale nejen to: lákaly ji rovněž mužské práce. "Jakmile jsem něco zatloukal, hned vzala kladivo a žadonila: Já to zatluču sama. Až mi to někdy překáželo." Do lyžařského tréninku ji otec nikdy nemusel honit. "Holka je prostě po mně. Zarputilá," povídá Záhrobský a s úsměvem dodává: "A dnes už honí na tréninku ona mě. Vyčítá mi, že jsem pomalej a nechodím včas. Což o to, já chodím včas. Jenže Šárka je vždycky rychlejší." |
