Ten kontrast je do očí bijící, tak jako vše na této olympiádě. Vstoupíte na centrální kurt - a otevře se před vámi krásný tenisový stadion s barevnými sedačkami pro deset tisíc lidí. Ale stačí přejít o kousek dál, třeba ke kurtu číslo pět a v pozadí zasvítí industriální panorama.
Jen cesta areálem je „zážitek“ - uniformní budovy, ploty, satelity, generátory... Vnější kurty leží kousek od silnice a až příliš je z nich cítit, že byly vybudovány uprostřed ničeho. „Nevím, jestli jsem na stadionu, nebo v továrně. Cítím se jak na staveništi,“ řekla ruská tenistka Světlana Kuzněcovová.
Jaký rozdíl oproti všudypřítomné zeleni ve Wimbledonu, dějišti předchozího olympijského turnaje! Tenisové centrum v Riu působí fádně, nevzhledně, šedivě. Atmosféra sportovního vrcholu? Ani náhodou.
Na olympijském tenise vznikají letos od úvodu velké příběhy.Jen panoramata mají do těch z Copacabany daleko #rio2016 pic.twitter.com/d8IohVQYr6
Jenže... stačilo přijít v neděli večer na kurt číslo 1. Zaplněný stadion, atraktivní zápas pod světly. Lucie Šafářová a Barbora Strýcová, které spolu nastoupily teprve ke druhé čtyřhře v životě, senzačně trápily americké sestry Williamsovy. Stadium bouřil po každé výměně. Hromovým „Češi, Češi“ podporoval dvojici outsiderek, která nakonec došla až k překvapivé výhře.
A pak rychle na centrkurt, tam se v teplém brazilském večeru děly věci! Novak Djokovič, suverénní král současného tenisu, prohrál už v prvním kole olympijského turnaje s argentinským obrem Juanem Martínem del Potrem. Stadion oba opouštěli v slzách: Djokovič s vědomím toho, že už nikdy nemusí dobýt olympijské zlato, Del Potro s pocitem obří satisfakce poté, co roky marodil kvůli zraněným zápěstím a náhle získal nejcennější možnou výhru.
Co je v takové chvíli důležité, že tenisový komplex připomíná parkoviště? Že sběrači míčků nevědí, co mají dělat? Že rozhodčí nechávají diváky korzovat tribunami i v průběhu výměn? Že se v areálu v neděli večer nedalo sehnat jídlo?
Kouzlo silných sportovních příběhů dokáže všechny problémy zahladit, alespoň na chvíli.
I celá olympiáda, tak často kritizovaná a odsuzovaná, v tom může vidět naději.
