"Zná mě z Nagana, je to docela šikovná holka." Dnes bude mezi fanoušky trpět při čtvrtfinále s Ruskem. „Hrajeme opravdu dobrý hokej, kluci mají šanci to vyhrát znovu. Jen těch pár chyb, co dělá obrana, už se v play off nesmí stát." Je stejný jako dřív, v obličeji i s trochu neurovnanou češtinou.
Bydlí v hotelu, patnáct kilometrů od Salt Lake City, dodržel slib, že přijede. Chtěl by na hřiště vletět, má nutkání vzít si hokejku a stoupnout si do obrany. Jenže na hokej musí zapomenout. Zatím. Sezona NHL je pryč, začátek další v nedohlednu.
Vrátí se ještě někdy na led? "Moc to nevidím, ale doufám. Člověk musí věřit. A když to nevyjde? Dám přednost rodině a najdu si jiný smysl života." Zranění bylo příliš vážné. Ještě dnes se občas Svobodovi zatočí hlava, ale pomalu si zvyká. "Horší je, že mi zůstávají problémy na rentgenových snímcích."
Až za pár měsíců jej čeká další prohlídka. První půlrok po úrazu zapomínal jména lidí, potkal známou tvář a nemohl si vzpomenout, kdo to je. "Mám hrozný strach, že zapomenu úplně všechno. Sedm měsíců jsem bojoval jen o to, abych se probudil a všechno bylo, jak má být. Díky bohu, že se to zlepšilo a jsem zase normální."
Občas hraje tenis, s Ivanem Hlinkou si nedávno na Mallorce dali partičku golfu. "Ten otřes musel být opravdu velký, když jsem s Ivanem prohrál," smál se. Dělá sporty bez kontaktu, nesmí spadnout a narazit si hlavu. Hrozí, že by pak mohl zapomenout i na zlaté Nagano.