Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Neděle 22. října 2017 Sabina

Zátopek − výjimečný nad výjimečné dobyl tři zlata za pouhých osm dní

2 2008
Vesmírem koluje planetka nesoucí jeho jméno. Má svou sochu v Lausanne před olympijským muzeem. Jeho tvář zkřivenou bolestí do křečovitého výrazu, tak typického pro něj, je snadné si vybavit. "Nebyl jsem dost talentovaný na to, abych běžel a přitom se smál," říkal Emil Zátopek.
Doporučujeme Vstoupit do diskuse

Ale talentu měl dost.

Také píle. Vůle.

"Byl opravdu výjimečný nad výjimečné. Stojí nad ostatními legendami světa," pronesl o něm kdysi Jan Železný, trojnásobný olympijský vítěz a mistr světa.

Zátopek dobyl olympijská zlata dokonce čtyři. První roku 1948 v Londýně na 10 000 metrů.

"Po všech těch tmavých dnech války, bombardování, hladovění bylo ožití her jako východ slunce."

V plné záři slávy se však Zátopek ocitl o čtyři roky později v Helsinkách. Během osmi dnů vyhrál tři zlata. Obhájil triumf na 10 000 metrů. Zvítězil na poloviční trati. Stejně tak v maratonu, o němž říkal, že okrádá o kousek života.

. Osudy zlatých medailí

Seriál k olympijským hrám

Čtěte denně
Až do 8. srpna, kdy v Pekingu začnou letní olympijské hry, vám budeme přibližovat osudy všech českých a československých vítězů. Jak triumfovali? Jak žili? A kde vůbec skončily jejich slavné medaile?

Dnešní 8. díl
Emil Zátopek – Londýn 1948 (10 000 m), Helsinky 1952 (5 000 m, 10 000 m a maraton)

Kopie jeho olympijských medailí jsou v muzeu v Kopřivnici, odkud Zátopek pocházel. Originály pak ve Státním archivu.

"Doma už je nemáme. Pořád jsme na ně museli dávat pozor, stejně jedna zmizela. Všichni je chtěli vidět, ohmatávali je, až nám zlato z nich ohmatali," líčí Dana Zátopková, v Helsinkách vítězka oštěpu.

Její manžel zemřel před osmi lety. Pocházel z rodiny stolaře, v dětství hrával občas fotbal, ale často bez bot, aby je nezničil. Vyzkoušel si i skok do výšky. K běhu se dostal až v Baťově škole práce, při drsné dřině a studiu. Pravda, tehdy se z povinného běhu chtěl ulít, ale neunikl ani ve studovně nad knihou. Naštval se a v cíli byl druhý.

Postupně však postoj k běhu změnil.

Traduje se, jak trénoval v bahně v těžkých botách.

Jak uštval i psa, který příště před další vidinou společného výběhu s dvounožcem raději zalezl pod stůl.

Jak opakoval ohromné dávky intervalového tréninku, protože nechtěl být jen vytrvalý, ale i rychlý.

"Když trénujete jednou, nic se nestane. Když se přinutíte stokrát, tisíckrát, rozvinete se nejen fyzicky. Prší? Nevadí. Jsem unavený? Nevadí. Pak síla vůle není problém," řekl Zátopek.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze