Teď se vaše fotky objeví na pařížské Eiffelovce, či londýnském Toweru?
To nevím. Ale všech pět kandidátů – Paříž, Londýn Moskva, New York a Madrid – je velmi silných. Bude to těsná volba.
A vy už máte jasno?
V hlavě to srovnané mám. Ale je možné, že rozhodnutí mohou změnit závěrečné prezentace. Třeba hlavy států mají velké charisma a mohou určitou část lidí ovlivnit.
I vás? Má dorazit francouzský prezident Chirac, s britským premiérem Blairem budete osobně jednat.
Asi ne. Pro mě jsou to lidi jako my, jen mají větší sílu moci. Na zadek si z nich nesednu.
Jak vlastně města lobují? Nabízejí dárky, či dokonce úplatky?
Ne! Tohle je striktně zakázané.
Ani reklamní dárky, suvenýry?
To ano, chodí mi toho poslední dobou dost. Třeba z New Yorku přišla hodně velká krabice s materiály.
A prostudoval jste je důkladně?
Všechno přečíst nejde. Toho jsou šílená kvanta, ale mezinárodní výbor nabízí výňatky, ty projdu.
Řídíte se i sympatiemi?
Těm se nikdo neubrání. Znáte mentalitu národa, lidí. Víte, co od nich může očekávat, to vás ovlivní.
Radíte se o své volbě s kolegy?
Ne. To je moje věc, moje rozhodnutí. Nikdo mi do toho nemluví.
Bude se jednat i o všech olympijských sportech. Aby na hrách zůstaly, musí získat nadpoloviční většinu. Třeba vodní slalom, pro Česko tradičně medailová žeň, to má nahnuté.
Dívám se na to českýma olympijskýma očima a my potřebujeme medaile. Udělám vše, aby slalom zůstal.
Jak?
Jiní potřebují hlas pro své sporty.
Takže kšeftování.
Hodně lidí prosazuje sporty, ve kterých jsou jejich státy úspěšné. Je to normální sportovní politika.
Liší se hodně od té „obyčejné?“
Je jiná. Třeba teď nikdo z kandidátských měst neřekl, že druhý dělá něco špatně. Každý se chlubil, co dokázal on. Ale sportovní politika ve světě se liší od té v Česku.
V čem?
Ve světě, když se řekne jo, tak to znamená jo. Tady je jo někdy ne.
Jak jste na tom se zdravím? Letos jste po operaci achilovky nezávodil.
Chystal jsem se na Zlatou ligu do Paříže, ale dcera nastydla a já to od ní chytil. Možná je dobře, že začnu později. V Singapuru budu trénovat, třeba se zase potkám s princem Albertem v posilovně jako před 4 roky v Moskvě.
Nemáte splněný limit na světový šampionát v Helsinkách. Jste připravený, že vám mistrovství může utéct?
Vnitřně jsem připravený i na to, že do Helsinek nepojedu. Letos jsem si chtěl užívat závodů, místo toho jsem vystresovaný, sedím doma a čekám. Jsem naštvaný.
Pořád jste tedy víc sportovec, než olympijský bafuňář...
Oštěp mě ještě baví a hlavně živí. Práce u MOV je jiná. Ne že by mě nebavila, ale určitě mě neživí. Takže zůstávám sportovcem. Ale nad limity se netrápím, přednější je zdraví.
4. července 2005 1:00
