Když kouč týmu David Jiroutek volil pětici nadějí, se kterou se vydá do Vancouveru, na letce z Jablonce místo nezbylo. Marný byl i pokus dostat Sedláka jako závodní rezervu s akreditaci doprovodu.
Teď je hlavním "meteorologem", který trenérovi na můstku vysílačkou hlásí, jak se dole pod ním točí vítr.
"Koukám na kluky, jak závodí, fandím jim," povídal Sedlák. "Ale ve skrytu duše přemýšlím o tom, že bych radši seděl s lyžemi na můstku, bojoval o umístění a užíval si olympijskou atmosféru. Musel jsem to ale vzít tak, jak to je."
Skokanskému řemeslu se věnuje dvaadvacet let a pro letenku do Kanady dělal v sezoně maximum. Olympijský start měl být vyvrcholením čtyřleté práce, odměnou za dřinu.
"Už jsem ale ve věku, kdy vím, že v životě jsou i důležitější věci," uvažoval. "Na olympiádě sice nestartuju, tím pro mě sezona nekončí. Budu startovat na mistrovství světa v letech, takže se připravuju normálně dál. Klukům teď hlídám vítr já, v Planici to může být naopak."
Přesto není vyloučeno, že se Sedlák na můstky nakonec postaví. Kouč Jiroutek už vyjednal s technickým delegátem to, že by svého "asistenta" poslal jako předskokana pro závod na velkém můstku.
"Prý by byli rádi, aby skákal někdo, kdo má dobré výsledky ve Světovém poháru," líčil trenér. "Mají tady slabé skokany, kteří skáčou sedmdesát metrů. Pro jury je pak těžké určit nájezd Schlierenzaurovi."
"David mi pak esemeskou psal, ať si určitě nezapomenu vzít skokanské věci," říkal Sedlák. "Bylo by fajn skočit si aspoň třikrát. Neberu to tady jako dovolenou, nejsem turista."
I když zůstává v tréninkovém rytmu, pořád má ve Vancouveru víc času než závodníci, co se snaží soustředit jen na výkon. Proto stihl i slavnostní zahájení.
"Moc pěkný, v Turíně jsem je nestihl ze stejného důvodu jako tady, krylo se s kvalifikací. A myslím, že jsem udělal dobře, měli je pěkně udělané, hodně emocí," popisoval. "A další plány? určitě se chystám na hokej, hraje strejda Martin Havlát, takže se pojedu podívat, zafandit. Chtěl bych vidět zápas se Slovenskem nebo s Ruskem."
