"Byl to vynikající závod, asi nejlepší, jaký kdy světoví oštěpaři předvedli," jásal zlatý medailista Jan Železný po soutěži, v níž sedm borců přehodilo 85 metrů. "Takový výkon by ještě nedávno stačil na mediali."
Český reprezentant vyšel z velkého závodu jako velký vítěz. Splnil si svůj cíl poprvé v historii na olympiádě přehodit devadesát metrů, předvedl tři platné pokusy úctyhodně vyrovnané: 89,41 v první sérii, 90,17 ve třetí a 88,97 v závěrečné osmé, kdy už věděl, že jej nemůže nikdo překonat. Dva "slabší" výkony by stačily na stříbro, za celý večer se nad ně dostal svým nejlepším pokusem Angličan Backley. Jinak nikdo.
"Věděl jsem, že na tom jsem fyzicky dobře, a tak jen záleželo, abych závod zvládnul chytře a dobře technicky," konstatoval Železný, který k sobě byl hodně přísný: "Moc se mi to nepovedlo, kdybych zvládnul první pokus lépe technicky, mohlo být už rozhodnuto."
Sebekritika mířila k pokusu dlouhému 89,85, který jej hned v prvním kole katapultoval do čela průběžného pořadí. Jenže dobře začali i ostatní. Makarov 88,67, Hecht 87,76, Parviainen 86,62, Backley 86,25, Gatsioudis 85,06. "Famózní výkony. Všichni byli nadupaní, každý se letos připravoval jenom na olympiádu. Nebylo Grand Prix, kde by se lidé vymlátili kvůli penězům. Nebyli vypráskaní, jakko jindy na konci sezony," věděl Železný.
Ve druhém kole dokonce přišel o první místo. Backley si hodil svůj osobní rekord a výkonem 89,85 sebral Železnému i osm let starý olympijský rekord. Obhájce titulu nehodlal nijak taktizovat a hned následným pokusem chtěl získat obě pocty zpět na svoji stranu. "Věděl jsem, že to je hop nebo trop, že musím jít na riziko. Prodloužil rozeběh, abych byl rychlejší, ale nestačil jsem správně dát levačku, vůbec jsem si nepohlídal hlavu a byl z toho špatný hod," popisuje detaily druhého pokusu, při kterém raději dobrovolně přešlápl, aby rozhodčím ušetřil práci a sobě nekazil výsledek zbabraným hodem.
Devadesátimetrová hranice na olympiádách padla ve třetí sérii, a český atlet se tím vrátil zpět do čela průběžného pořadí: "Už mě dost bolel loket, tak jsem se snažil házet přes záda. Díky tomu oštěp letěl hodně daleko, i když jsem tentokrát neměl ruku tak rychlou, jako při prvním pokusu."
Ve vítězství však Železný tou dobou ještě nevěřil: "Bolest se stupňovala, a tak jsem přemýšlel, že bych vynechal jeden pokus. Pak jsem si ale řekl, že by ještě mohl někdo ulítnout a přehodit mě. Něvěřil jsem, že to byl vítězný hod, věděl jsem jen, že mám medaili."
Pokusy dosáhnout dvaadevadesátimetrového výkonu, který považoval za optimální pojistku zlaté medaile, už nevyšly, ale nepřisadili si ani soupeři. Po závěrečném Backleyho pokusu už bylo jisté, že poslední sportovec, který měl ten den na Olympijském stadionu účinkovat, má jistou zlatou medaili. "Na jiném závodě bych už asi ani neházel, ale na olympiádě jsem to kvůli lidem zkusil," řekl nejlepší oštěpář historie.
Ve své sbírce má stříbrnou medaili ze Soulou 1988, zlato z Barcelony 1992, Atlanty 1996 a zítra, v 9.50 středoevropského času, si půjde pro třetí za Sydney 2000.
Sledovali jsme vývoj zlatého závodu Jana Železného
