V posledních trénincích jste hodil přes devadesát metrů. To jsou dálky, které mohou znamenat zlato?
Tak to mě štve, že někdo vykecal, kolik házím. Raději bych to zamlčel. Navíc, jeden trénink nic neznamená. Nemám rád, když se povídá o zlaté, to jsou velké oči. Za tři dny se třeba netrefím ani do jednoho pokusu z deseti. Hlavní je, že mě přestávají bolet žebra. Dostávám obstřiky, zábaly, masér se o mě vzorně stará.
Je ale pravda, že máte skvělou formu?
Cítím se velice dobře. Hodit devadesát, to si hned člověk troufá, víc si věří. Kdyby byl závod zítra, šel bych na to okamžitě.
Zatím trénujete daleko od Sydney, v prosluněném Brisbane. Proč vlastně nejste v olympijské vesnici?
Tady si člověk připadá mimo, že ještě žádná olympiáda nezačala. Vyhýbá se psychickém tlaku, žije jinde, ve vesnici by to na mě padlo. Potkával bych soupeře a bavil se jenom o sportu. A pak ten mumraj okolo, nic pro mě. Tady potkávám kamarády, a navíc je tu léto, to miluju, ne chlad jako v Sydney.
Nejspíš nebudete závodit zrovna při letních teplotách. Nebojíte se zimy?
Bojím, nebojím, pokud má člověk formu, nerozhází ho teplo ani zima. Já se bojím hlavně sebe. Tři kvalifikační pokusy nejsou moc. Nechci tam trčet moc dlouho, chci hodit limit prvním pokusem a jít. Házet v devět ráno kvalifikaci, to není nic pro mě. I proto do Sydney poletím až dvacátého, abych tam strávil jen dva dny před kvalifikací. To bude tělo ještě vyhřáté.
Dva dny před kvalifikací cestovat na závod, to je běžná praxe při klasických mítincích.
Však ano, musím to tak brát, i když olympiáda je úplně jiná soutěž.
Jak na ni vůbec trénujete?
Opatrně, nijak se nepřepínám. Nehraju na to, že tady v Brisbane budu něco dohánět. Trénink trvá tak maximálně hodinu denně. Někdy ani to ne, podle toho, jak se cítím. Nemůžu přece blbnout a makat na doraz, ještě bych něco pokazil. Na stadion chodím odpoledne trénovat sám, nerad bych někoho oštěpem zabil. Stačí, aby se někdo nepodíval, přeběhnul přes hřiště a já ho trefím. To už oštěp nezastavím. Odpoledne mi navíc vyhovuje, protože se cítím uvolněnější.
A co děláte dopoledne? No, probudím se, vstanu a zjistím, že žiju.
A pak jdu třeba na ryby.
Berou?
Zklamaly mě. Podívejte se na tu řeku, jak vypadá nádherně, tady musí být ryb. A já jsem zatím chytil pár sumečků a vodního hada. Nedávno jsem viděl, jak tu plula mrtvá ryba, takový macek to byl, a támhle u břehu po ní něco ostře chňaplo. Místní říkají, že tu jsou malí žraloci.
Tak proč vám neberou?
Je to divné, padá tu voda, střídá se příliv a odliv. Všechno se zčeří a ryby asi odtáhnou. Nejlepší je přijít ráno. Anebo jet nedaleko do Radcliffu, tam jsou pořádné úlovky. Ale mně se tam nechce, počkám až po závodech, to možná vyrazím někam na moře.
Vy jste si vzal do Austrálie vlastní prut?
No, sbalil jsem si jenom tři oštěpy, takže se mi k nim do futrálu vešel i prut.
 Jan Železný si krátí čas před závody rybařením |
 Jan Železný na svůj trofejní úlovek v Austrálii zatím čeká |
