Dvě nejmladší, Markéta Davidová a Jessica Jislová, v závodě větrných poryvů po svých stojkách obkroužily vždy dvě trestná kola. Proto jsou nakonec Češky až dvanácté, ačkoliv v každé z předchozích pohárových štafet této zimy porazily olympijské šampionky z Běloruska.
Štafeta biatlonistekČtyři trestná kola a dvanácté místo |
Jak olympiáda v Koreji pro český ženský biatlon parádně začala, tak poněkud smutně končila.
Na úvod tým slavil ve sprintu bronz Veroniky Vítkové i životní maximum Davidové a velmi dobrý výkon Jislové. Na konci her šéftrenér Ondřej Rybář po štafetě vyřkl: „Mladé holky dělaly na střelnici zbytečné chyby, a tak v ní nejsme nahoře, ale dole.“
Pro tým tak pomalu končí sezona, jež byla „rokem nula“ po éře Gabriely Koukalové. Kdy a zda vůbec se česká superstar vrátí na scénu, je stále ve hvězdách. „Teď si odpočinula u moře, v březnu půjde k Pavlu Kolářovi a po vyšetření se rozhodne, co dál. Všechny scénáře jsou možné,“ sdělil v Pchjongčchangu šéf svazu Jiří Hamza.
Pokud by se Koukalová nevrátila, budou osu týmu nadále tvořit čtyři aktérky čtvrtečního závodu, které jsou ve svých lepších dnech schopné bojovat třeba i o štafetové stupně vítězů.
Role tahouna patří Veronice Vítkové, vždyť při součtu časů ze všech individuálních klání je pátou nejúspěšnější biatlonistkou těchto her. Letos se zase našla, tři třetí místa ze Světového poháru přetavila i v bronz z Pchjongčchangu.
„Je to má první velká individuální medaile, takže s celou olympiádou mohu být jen spokojená, i když některé další šance jsem si odstřelila,“ říká.
V 29 letech však zároveň, byť s úsměvem, dodává: „Už jsem stará.“ Se startem na dalších hrách v Pekingu nepočítá. Je otázkou, jak dlouho ještě na závodních tratích vydrží, i když o okamžitém odchodu zatím nepřemýšlí.
TY ZKUŠENÉ. Veronika Vítková a Eva Puskarčíková.
O dva roky mladší Eva Puskarčíková navzdory čtvrtečnímu solidnímu vystoupení nezastírá: „Olympiáda je pro mě zklamáním.“ Celou zimu se hledá a marně se snaží navázat na svůj loňský průlomový rok. Ale stále má čas vrátit se na pódia pro nejlepší, na která si už loni tu a tam vykračovala.
Jedenadvacetiletá Markéta Davidová a třiadvacetiletá Jessica Jislová se zatím vytrvale zlepšují.
Pro Davidovou byla porce šesti startů v Koreji mamutí, ne nadarmo si ve čtvrtek posteskla: „Už je to prostě dlouhý.“ Její sebekritické proslovy i zjevná chuť rvát se s nejlepšími jsou velkým příslibem. Jislová jde vpřed pomalejšími krůčky, přesto i ona už letos nahlédla do první dvacítky poháru.
Ta první se opírá o běh, ta druhá (navzdory čtvrtečnímu selhání) o střelbu.
TY MLADÉ. Markéta Davidová a Jessica Jislová.
Za touto základní sestavou však momentáně zeje výkonnostní propast, kvůli které je tak každá ze štafetové čtveřice momentálně prakticky nenahraditelná.
Veronika Zvařičová chce po sezoně končit. Lucie Charvátová tápe, potřebuje shodit nějaká ta kila a nabrat střeleckou sebedůvěru. Lea Johanidesová zaostává běžecky. Ani další ženy v IBU Cupu nepřesvědčují. Simona Maříková, ještě loni pátá na juniorském mistrovství Evropy, předčasně ukončila kariéru a chce se raději soustředit na studia. Naděje vzbuzuje alespoň další juniorka Tereza Vinklárková.
V posledních letech se český ženský tým řadil z pohledu výsledků jednoznačně mezi biatlonové velmoci. Po současné „sezoně nula“ můžeme odpovědně říci, že je také do budoucna schopný kvalitních výsledků. Ovšem z jiného úhlu pohledu, z pohledu šíře domácí špičky a kvality druhého sledu závodnic momentálně Česko mezi největší ženské velmoci nepatří - ale vlastně mezi ně nepatřilo ani dříve za éry Koukalové.
Je třeba doufat, že boom v náboru mládeže, jenž se datuje od roku 2013, přispěje nyní i k utváření nové silné generace.
Potrvá to, jistě. Generační obměna je běžná ve všech zemích. I Švédové - ve štafetě žen oslavující stříbro - by mohli vyprávět, jak velmi dlouho můžete čekat na zrod nové medailové generace.
