Báro, moc a moc gratulujeme. Jaké jsou vaše aktuální pocity po tak fantastickém závěru finále?
Vždycky jsem to říkala, že jednou vyhraju nádherným posledním pokusem. A teď se to stalo na olympiádě. Je to můj nejhezčí den. Nedá se popsat, co cítím.
Je vidět, že jste hodně naměkko.
Já jsem bulila jako želva do každé kamery. Všem jsem připomněla, jaký je dneska den.
Do posledního pokusu byl váš nejlepší ten první hod. Kde se ve vás vzaly síly na poslední pokus?
Já nevím, já si nic nepamatuji. Vím jen, že jsem si říkala, že musím bojovat do konce. Pak už si vůbec nic nepamatuji. Ani ten hod, jak jsem to hodila, absolutně nic. Poslední vzpomínka je na to, jak mi říkala Barbara Madejczyková: Bojuj do konce. Pak jsem se dívala na české fanoušky... Dál mám okno.
Co si myslíte o výkonu ruské soupeřky Abakumovové?
Je to zvláštní, že se tak rychle a hodně zlepšila. O to bylo těžší ji porazit a o to líp chutná.
Jak vám bylo po jejím prvním pokusu?
Ona se pak ještě zlepšovala, ale všichni mě přesvědčovali, i Honza Železný: Máš na to, můžeš to hodit. Je skvělé, že to vyšlo zrovna dneska, navíc v dešti. Já jsem tomu moc nevěřila.
Z tribuny to vypadalo, že soupeřky jsou většinou rády, že jste vyhrála vy.
To bylo neuvěřitelný, jak mi ty holky fandily. Například právě Barbara mě tiskla, jako kdyby mi chtěla předat veškerou svoji energii. Když jsem to fakt hodila, tak se na mne všechny sesypaly. Neriusová, Obergföllová... to bylo opravdu neuvěřitelný.
Vám blahopřály i vaše velké rivalky z Ósaky?
Samozřejmě. Je tam prostě vůči tý Rusce nedůvěra. Protože před měsícem házela padesát sedm, je hrozně narostlá... Ale o to víc to chutná a je to nádherné vítězství.
Věděla jste hned po posledním hodu, že to bude tak daleko?
Ne, vůbec. Až pak jsem koukla na čísla a už jsem měla plné oči. Od té doby pořád bulím a třesu se jako ratlík.
Jste olympijská vítězka. Jak vám to zní?
Zní to neuvěřitelně. Ale zvyknu si na to rychle, pěkně se to poslouchá. Jsem ráda, že pokračuje česká oštěpařská tradice, a jsem moc ráda, že jsem mohla udělat radost lidem u nás doma. Prožívám teď pocit velké národní hrdosti.
Nebála jste se ještě posledního hodu Rusky?
Ne, vůbec. To jsem už věděla, že to přišlo seshora. Ona sice byla v tranzu, ale já věděla, že to nehodí. Že ten zázrak už se stal před chvílí.
Takže podle vás existuje oštěpařský Pán Bůh?
Po dnešku si myslím, že určitě ano.
"Barboro, musíme jít na slavnostní vyhlášení," vstupuje do rozhovoru tiskový mluvčí české olympijské výpravy Jan Martínek. "Jé, nechte mě trošku upravit," děsí se Barbora a snaží se alespoň si prsty pročísnout vlasy. Za pár minut poté si pověsila na hruď zlatou olympijskou medaili.
