Co se vám teď honí hlavou?
Všechno, co jsem prožil od začátku kariéry až doteď. Myslím na rodinu, na přátele, vážně na všechno. Dokonce i na takové maličkosti - s mámou občas vzpomínáme, jak mi na střední škole profesor angličtiny pořád opakoval: Z tebe nikdy nic nebude, nikdy nebudeš úspěšný. To si o mně myslel. I na tohle teď vzpomínám a je to docela vtipný.
A co si myslí teď Michael Phelps o Michaelu Phelpsovi?
Nevím, co říct. To je asi první otázka, na kterou neumím odpovědět. Je to obrovské štěstí, co všechno mám. Talent, energii, nadšení pro sport. Jsem za to vděčný a nic z toho bych nevyměnil.
Díky tomu jste získal osm zlatých medailí. Co pro vás znamenají?
Měl jsem hodně plánů a cílů, ale tenhle sen byl ze všech největší. A on se mi splnil. Dokázal jsem něco, co nikdo jiný přede mnou. Vidíte, i ten největší sen se může splnit, není to nemožné. Ale bez kluků ze štafety a jejich pomoci bych to nedokázal.
Co si z Pekingu odnesete jako vzpomínku - mimo medailí?
Medaile budu mít na celý život, to je jasné, ale schovám si všechny plavky, čepice, brýle... Mám fotky a v sobě krásné vzpomínky, třeba na ostatní členy amerického týmu, jak jsme trávili volný čas, jak jsme hráli karty.
Největší sen se vám splnil, co vás teď požene dál?
Chci zkusit jiné disciplíny, které jsem se doteď moc neplaval, kterým jsem se nevěnoval. I kouč říkal, že by chtěl něco nového, vyzkoušet nové tréninkové metody. Uvidíme, co se stane. Ale myslím, že to další čtyři roky bude zase zábava. Těším se.
Ale nejdřív si dopřeje volno, ne?
Je čas na pořádné prázdniny, už dlouho je vyhlížím. Když jsem se po závodě díval na tribuny, byli tam kamarádi, měli na krku falešné medaile. Strašně se těším, jak budu s nimi. A taky, jak budu jenom sedět a nebudu se muset vůbec hnout.
