Na hry do Montrealu odjel roku 1976 v 39 letech jako brokový střelec, od něhož se tak moc nečekalo.
"A když jsme týden předtím měli tréninky, viděl jsem to černě. Nešlo mi to, byl jsem nešťastný."
Trochu si však odpočinul a pak nastoupil k třídenní soutěži ve skeetu, kde se pálí z různých stanovišť na hliněné holuby vylétající ze dvou věží. První den vypálil 75 ran, minul jednu. Stejně tak druhý den.
"Při té jedné položce jsem použil sluneční brýle. Úplně nepřiléhaly, zezadu mi bliklo slunko a odvedlo mou pozornost od terče. Jednoho holuba jsem minul. Druhý den jsem si na to vzpomněl a chybil jsem znova," vypočítává Panáček. "Olympiáda je obrovské psychické napětí, něco jiného než mistrovství světa."
Poslední padesátku však zvládl bez minely. "Ale nebyl jsem na to sám." Výsledný nástřel 198 měl také Nizozemec Eic Swinkels. Následoval rozstřel. "První položka vyšla nastejno, i když Swinkels měl o jednu chybu víc. Jenže rozhodčí mu zásah uznali. Druhá rozhodla. On chybil asi šestého holuba před koncem. Já už jsem to vydržel."
. Osudy zlatých medailíSeriál k olympijským hrám Čtěte denně |
Podíval se k Niagarským vodopádům, zastřílel si ze šerifova revolveru. "Ještě mám někde fotku."
Olympijskou medaili dal na čas do držení známému. "On je milovník těchto věcí," říká.
Vzduchovka jej přitahovala už v době, kdy neuměl ještě pořádně chodit. Později začal lovit. Jenže v honitbě si nemohl vypálit tolikrát, a tak přišla na řadu střelnice. Pak závody. "V první řadě jsem myslivec, teprve potom střelec. Bývalý." Přesto na střelnici chodí. "Abych se trochu uklidnil. Nejsem ve formě, v jaké jsem byl, jenže mně nejde o zásah, ale o ránu do ramene."
