Komu by se zdálo, že se Američané mohou třást, že ztratí svou basketbalovou superdominanci, tak nikoli. Máme-li věřit Colangelovi, oni se na ten okamžik naopak těší.
„Jsem pro to, aby se zvýšila kvalita světového basketbalu. Přeju si, aby byl basketbal zajímavější na všech svých úrovních. Tahle hra je můj život,“ zahájil své hodnocení olympijského turnaje poté, co Američané ve finále přehráli Srbsko až příliš snadno - 96:66. „To nejzdravější pro celý basketbal by bylo vyrovnané soupeření,“ dodal veterán mezi činovníky.
„Basketbal je celosvětovým sportem číslo dva. Potřebujeme, aby se i jiné reprezentace daly dohromady a staly se konkurenceschopnými. Nemám rád, když se hledají výmluvy,“ burcuje šestasedmdesátiletý manažer, který dlouhá léta působil ve vedení Phoenixu Suns a nyní v NBA dává dohromady Philadelphii 76ers.
A přidal k jednu historku ze zákulisí: „Jeden z rozhodčích mi povídá: ,Měli byste hrát ve čtyřech. ́ Já na to: ,Ne, možná by se ostatní týmy měly zlepšit a bojovat. ́“
Náznaky, že by snad Američané basketbal kazili, ho nenechávají chladným. „My jsme basketbalu ve světe pomáhali posledních padesát let. Celý svět jsme naučili tuhle hru. Jejich trenéři se od nás učili,“ říká muž, jenž zároveň minimálně s Itálií pěstuje výborné vztahy. Vždyť je předsedou Italo-americké národní nadace.
A za to, jak se šíří počet zahraničních hráčů nejen v NBA, ale i na amerických vysokých školách, je prý Colangelo jen a jen rád. „My jsme pro. Chceme vidět, jak se zlepšují.“
Mnohé olympijský turnaj hry skutečně vyjevil. Že rozdíl mezi hráči se zkušeností z NBA a ostatními zůstal významný, možná se dokonce zvětšil. Že NBA v posledních letech skutečně dokázala najít a shromáždit největší možný talent.
Australané doplatili na to, že za základní pětkou zela příliš velká mezera. Nové objevy nedodali ani Španělé, ani Brazilci. Argentinci přispěli jen Facundem Campazzem, Francouzi snad Thomasem Heurtelem. S proč se v NBA ze srbského týmu zatím prosadil jen Nikola Jokič, finále prozradilo.
Věříme-li v sílu selekce v podání klubů NBA, pak jsou tu pro fanoušky vyrovnanějších repreakcí dobré zprávy: v posledních svou letech překročil počet cizinců v NBA číslo 100, letos tomu jistě nebude jinak. V letošním draftu do NBA se dostalo na 32 Američanů a 28 hráčů jiné národnosti. Například na pět Francouzů.
Velké hráče - Manu Ginóbiliho, Tonyho Parkera, Dirka Nowitzkého, nejspíš ani Paua Gasola - už na globální scéně neuvidíme. Vždyť se další světový šampionát koná až za tři roky. Ale těchto 36 měsíců bude zároveň těhotných očekáváními, zda Kanaďané, Francouzi, Brazilci, Australané či další výběry naplní Colangelovy výzvy
Basketbalisté Spojených států získali pro svou výpravu šestačtyřicáté zlato na letošních olympijských hrách v Riu.
Ale připravenější budou nejspíš i sami Američané. Ti měli v Riu deset olympijských noviců. A: „S deseti debutanty není několik týdnů na přípravu dostatek času. Jsem rád, že jsme to zvládli. Ale musíme plynule navázat. Znovu už deset nováčků vzít nemůžeme.“
Colangelo i nový kouč Gregg Popovich už ví, že Carmela Anthonyho mít k dispozici nebude. Zato LeBron James po Tokiu zatoužil. A určitě nebude mezi etablovanými hvězdami osamocen.
„My budeme dělat to, co děláme dosud. Věřím, že to bude stačit, abychom zůstali na vrcholu,“ uzavřel Jerry Colangelo kapitolu Brazílie 2016 a otevřel Čínu 2019 a Japonsko 2020.
