Na tiskové konferenci po návratu paralympijské výpravy z Ria zářil štěstím. Usmíval se, hrdě ukazoval zlatou medaili, ochotně se fotil a pak rovněž ochotně odpovídal na otázky.
Už před Riem jste říkal, že vám matka slíbila za medaili svíčkovou. Tak bude ta svíčková doopravdy?
Ano, bude. Jedu na ni dnes večer. Moc se těším, byla to pro mě velká motivace. Svíčkovou miluju, je to pro mě taková odměna po závodech, kdy se nemusím tolik hlídat.
Prozraďte, kolik budete mít na talíři knedlíků?
Šest (úsměv).
Petráček a paralympiádyZnakařská padesátka
Více informací o Petráčkovi najdete ZDE. |
Zlatou medaili jste vyhrál v pátek večer brazilského času (zpravodajství čtěte ZDE). Už proběhla nějaká oslava?
Kdepak, já jsem doplaval pozdě večer a než jsme se dostali do vesnice, byla půlnoc. Šel jsem spát, pak dopoledne regenerace... Čas na oslavu nebyl.
A bude?
Ano, v pátek budu mít oslavu s přáteli, pak budeme slavit celý víkend.
Čekají vás ještě nějaké mediální povinnosti?
Nějaké ano, půjdu do Českého rozhlasu na rozhovor, možná příští týden ještě bude něco v České televizi. Uvidíme. Mě to baví, cítím to jako odměnu.
Rio pro vás byla třetí paralympiáda, máte tedy možnost srovnání. Povídejte, jaká tedy byla ta brazilská?
Nejlépe zorganizována byla paralympiáda v Londýně před čtyřmi lety. Ale musím pochválit Brazilce, vyvarovali se chyb z olympiády. A atmosféra byla v Riu úžasná, plné tribuny, krásný zážitek.
Přehled českých medailí z XV. letních paralympijských her v Riu
(zdroj: ČTK) |
Stihl jste si prohlédnout samotné Rio?
Bohužel jsem se jinde nepodíval, chodil jsem na tréninky, odpočíval. Netroufl jsem si zajít na jiná sportoviště, hlavní disciplína mě čekala až předposlední soutěžní den.
Letos Rio, za čtyři roky Tokio. Jak složitá bude obhajoba zlata?
Uvidíme, zatím je nás na znakařské padesátce dost. Minimum je deset plavců, teď nás tam bylo dvanáct. Tak snad nás pustí i do Tokia.
Je vám pětadvacet, kariéru uzavírat nebudete. A sázka na plavání se ukázala jako ta správná. Byl tento sport od začátku jasnou volbou?
Plavání provozuju od malička, přivedli mě k tomu rodiče. Měli penzion na Lipně, kde byl bazén na 12 a půl metru. Vždycky jsem chtěl do vody, taťka mě tam hodil a říkal: „Budeme se učit splývat, plavat na zádech.“ Já vůbec nechtěl vylézt, byl jsem tam klidně dvě a půl hodiny. „Pojď už z vody,“ hulákal na mě. A já jenom odpovídal: „Nechci.“ Pak jsem se dostal do jednoho občanského sdružení, kde mě naučili techniku a v 15 let jsem byl nominován do juniorské reprezentace. A už to začalo (úsměv).
Paralympiáda je sportovní svátek. Co jste jí musel podřídit?
Plavání je velmi časově náročné a skloubit to se studiem je těžké. Proto jsem na půl roku přerušil (Petráček studuje na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích obor Ekonomika podniku - pozn.). Řekli jsme si, že Rio je náš cíl a soustředil jsem se jenom na plavání. Chodil jsem na ranní tréninky od šesti do půl osmé a večer od pěti do půl sedmé a jednou týdně jsem to prokládal fitness.
Z paralympiády má Česko jedno zlato, z olympiády taky...
Vždyť mi říkají, že jsem druhý Lukáš Krpálek (směje se).
A znáte se?
Stál bych o to se s ním potkat, je neskutečné, co dokázal.
