Ve čtvrtek dopoledne přijel na sjezd mužů, načež tu oslavoval titul s Akselem Lundem Svindalem.
Odpoledne zavítal na ženskou desítku v běhu na lyžích a hned po ní gratuloval zlaté Ragnhild Hagaové.
A navečer pak dorazil do biatlonového areálu, aby se stal očitým svědkem znovuzrození Johannese Bö.
Vytrvalostní závod biatlonistů ovládl Bö, Krčmář doběhl sedmý |
Norská mužská biatlonová reprezentace se po úvodních dvou závodech na hrách nenacházela v právě utěšeném stavu. Medaile žádná a média do závodníků tepala.
Novináři jim vyčítali loňskou absenci při pohárové generálce v Koreji, špatné vyladění formy v této sezoně i všeobecnou střeleckou mizerii.
Dokonce i tu pušku, kterou si Johannes Bö nechal před olympiádou přebarvit z barvy růžové na zlatou, mu mnozí „omlátili“ o hlavu.
Jako by tou barvou cosi zakřikl.
Já psychologa nepotřebuju!
Málo platné mladšímu z bratří Böových bylo, že předtím v sezoně vyhrál osm pohárových klání a naháněl se s Martinem Fourcadem v úniku daleko před zbytkem světa. Najednou měl na kontě 31. místo ze sprintu a 21. ze stíhačky a přiznával: „V těch mrazech jsem tu vůbec nedokázal číst vítr.“
Jeho parťák Emil Hegle Svendsen řešil obdobnou krizi za pomoci psychologa, ale Bö jej s takovým návrhem poslal do háje, protože sám sobě je nejlepším psychologem.
„Nic jsme s trenéry neměnili, nic jsme dlouze neprobírali,“ vysvětloval muž, který se ocitl pod drobnohledem. „Prostě tu byly složité podmínky. Spousta lidí z jiných týmů chybovala. My jsme nebyli tak dobří, jak jsme očekávali, ale já byl přesvědčen, že se vrátíme zpět.“
Vytrvalostní závod mu k tomu dal příležitost. „Oteplilo se, fouká míň, to mi vyhovuje,“ spokojeně kvitoval podmínky.
Hned při první ležce minul.
Ale i s jednou trestnou minutou se dá tenhle závod vyhrát, připomněl si v duchu.
Zvlášť když běháte tak ďábelsky rychle jako on.
Jenže při poslední položce minul podruhé. Což už problém byl. Za ním se totiž po trati řítil úhlavní sok Martin Fourcade, dosud nechybující. Johannes Bö už byl v cíli, Fourcada čekala poslední stojka. I s jednou ranou mimo vyhraje, uvědomil si Nor.
Francouz skolil první tři terče - a pak minul dvakrát!
Proťal cíl se ztrátou 42 vteřin na Böa a na Instagramu si později ulevil: „Podělaný sport. Ale právě proto ho tak milujeme.“
Bö se pousmál: „Martin mi dal zlatý dárek.“
Zazmatkoval snad Fourcade? Příliš brzy se viděl vítězem?
Ne, Fourcadovo vysvětlení bylo jiné.
„Po stíhačce jsem onemocněl, postrádám energii. Při poslední položce už jsem už byl se silami na konci, nedokázal jsem se zkoncentrovat. A teď jsem zklamaný a smutný.“
Bö ještě vyhráno neměl, ve stanu pro průběžného lídra zadumaně sledoval další chrty. Ale Slovinec Fak, svěřenec českého trenéra Tomáše Kosa, zaostal o pět vteřin a Rakušan Landertinger o čtrnáct.
Teď už to bylo definitivní.
Johannes Bö se ve 24 letech stal poprvé olympijským vítězem.
„Podruhé v životě brečím dojetím. Prvně se mi to přihodilo, když jsem v Kontiolahti 2015 získal svůj první titul mistra světa,“ říkal.
Ondřej Moravec uznale pronesl: „Johannes si zaslouží to zlato a já mu ho přeju. Na Nory tu byl vyvíjený extrémní, totální tlak. A on ho dnes ustál. I když, aby někdo vyhrál na olympiádě nebo na mistrovství světa vytrvalostní závod se dvěma trestnými minutami, to se už vidí málokdy.“
Přesněji, v 21. století to bylo k vidění pouze dvakrát, vždy v podání Ole Einara Björndalena: na olympiádě v Salt Lake City 2002 a na mistrovství světa v Pchjongčchangu 2009.
Zlatá bitva Fourcade - Bö 1:1, platí od včerejšího večera.
Hromadný závod je musí rozsoudit.
„Martin si do něj určitě nepřenese frustraci z dneška. Bude silný,“ prohlásil Bö. „Ale já budu zase o kus sebevědomější. Má forma je zpátky.“
